Josef Prokeš, katolický kněz Když jezdíme se studenty na různé kurzy, vždycky končíme den společně. Procházíme od rána, co se stalo, uvědomujeme si, co všechno jsme dostali, prožili, kde jsme se cítili dobře a také, co bylo pro nás těžké. Vytváříme si tak společný čas, kdy můžeme ve svém srdci pocítit vděčnost a případně ji vyjádřit nahlas. Nebo kdy můžeme cítit lítost a také se za něco omluvit. Po skončení takové chvíle vždycky žasnu, co všechno se dá prožít za jeden den. Krásně se tím také pročistí ovzduší a často padnou velmi silná slova díků.
Někdy, když jsem sám doma večer hodně…
