Pětapadesátiletý autor se nezbavil svého „klukovství“, kterým si jedny získává a druhé irituje. Stále je zaníceným skautem, dobrodruhem a milovníkem táborových ohňů, dálek a hvězdného nebe nad hlavou, ze kterých čerpá inspiraci literární i duchovní. O poznání střízlivější, uměřenější, a tím ovšem také sdělnější je však ve svých soudech, hodnocení světa církevního i mimocírkevního, v pohledu na „děti světa“, které ve svých dřívějších knihách právě nešetřil, a konečně i v nadhledu nad sebou samým. Je to posun o to cennější, že se Vácha v této knize častěji než dřív věnuje aktuálním nebo jen…
