8. 2. 2022
|Desátého února to bude třicet let, co si konvertitka JIŘINA BENEDICTA LIŠKOVÁ sbalila kufr a odjela do kláštera klarisek v Paderbornu v severním Německu. Měla pár měsíců po dokončení magisterského studia na Katedře hudební vědy Filozofické fakulty UK. V tehdejším Československu zanechala rodiče, sestru i svůj milovaný klavír.
V jednom z rozhovorů jste řekla, že jste ve víře nebyla vychovaná a uvěřila jste ve třinácti letech. V tom věku spíš děti z věřících rodin rebelují a přestávají do kostela chodit. Vy jste to měla naopak. Jak k tomu došlo? Rodiče nebyli praktikující věřící, protože byli učitelé, a to se za komunistů hodně hlídalo. Zvlášť v pohraniční Aši, kde jsme žili. O víře se u nás v podstatě vůbec nemluvilo. Takovou dětskou víru jsem ztratila ve čtyřech letech, kdy moje starší sestra objevila vánoční dárky. Náhle jsem pochopila, že Ježíšek je vlastně hra, kterou s námi rodiče hrají. Žili jsme tehdy v…
Zbývá vám ještě 94 % článku!