Anton Otte byl družný, a přitom nenápadný a diskrétní. Nedominoval diskusím, ale když se debata stočila směrem, s nímž nesouhlasil, ozval se. Zajímala ho politika, ale ještě víc ho zajímalo, co si myslí druzí. Měl rád české pivo stejně jako dobré víno z Porýní. A i když vstával časně ráno, vydržel posedět a povídat si do pozdních nočních hodin. To všechno mu pomohlo v jeho roli vyslance česko-německého smíření. On sám s jemnou sebeironií říkával, že už je taková povaha, že nerad jde do konfliktu. „Být smířlivý pro mne není výkon, spíš seberealizace…“ přiznal se před časem v rozhovoru pro KT.…