Při mši sv. na vigilii Narození Páně kázal papež o „nepatrnosti“ narozeného Boha, v níž se ukázala jeho velikost. „Když stojíme před jesličkami, podívejme se do jejich středu, nehleďme na světla a výzdobu – jakkoli je krásná –, ale rozjímejme nad Dítětem. V jeho nepatrnosti je celý Bůh,“ zdůraznil. A pokračoval: „Ten, který zahrnuje celý vesmír, potřebuje být držen v náručí. Ten, který stvořil slunce, potřebuje zahřát. Zosobněnou něžnost je třeba hýčkat. Nekonečná láska má droboučké srdce, které vydává slabý tlukot. Věčné Slovo se stává nemluvnětem, a tedy neschopným řeči. Chléb života musí být živen. Stvořitel světa je bezdomovcem. Všechno je převrácené: Bůh přichází na svět jako malý.“

Poté papež zmínil, že se lidé často chtějí zviditelňovat, a to dokonce i v Božím jménu. „Bůh se snižuje a my chceme šplhat na piedestal. Nejvyšší ukazuje k pokoře a my chceme být vidět. Ježíš se narodil, aby sloužil, a my se léta honíme za úspěchem,“ dodal a závěrem vyzval k prosbám za „milost nepatrnosti“ a k přijetí nejchudších lidí. Na Štědrý den mj. ve dvou italských denících (La Repubblica a La Stampa) vyšel rozhovor s papežem, jak informuje Vatican News. Vzpomínal v něm na své dětství v Buenos Aires, rodinné tradice i oblíbené koledy. Na otázku novinářů, na koho myslí o letošních Vánocích, odpověděl bez váhání: „Na chudé!“ A dodal, že také na všechny zapomenuté, opuštěné a zejména zneužívané a zotročené děti. „Když slyším příběhy zneužívaných dětí a zranitelných dospělých, je mi do pláče a k vzteku,“ uvedl. Ve svém srdci chová také děti, které Vánoce tráví v nemocnici, a zdravotníky.

Ve čtvrtek 23. prosince se papež tradičně setkal s římskou kurií, administrativou Svatého stolce, a promluvil k ní o pokoře jako „veškerém tajemství Vánoc“. „Král králů si volí pokoru jako vstupní bránu do světa a zve nás, abychom jí procházeli,“ připomněl s odkazem na Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly. A vyzval, aby o Vánocích každý našel odvahu a odložil svůj „pancíř“, vysvlékl se z „kostýmu“ své role a společenského uznání. „Když se zbavíme svého šatu, výsad, rolí a titulů, zjistíme, že jsme všichni malomocní a potřebujeme léčbu,“ upozornil (srov. 2 Král 5). „Pokora znamená pochopit, že se nesmíme stydět za svou slabost. Ježíš nás učí, že na svou bídu máme pohlížet s toutéž láskou a něhou, s jakými se díváme na malé a slabé dítě. Bez pokory budeme vyhledávat a možná i najdeme určité pocity jistoty, ale určitě nenajdeme to, co nás může spasit a uzdravit. Tyto pocity jistoty jsou nejzkaženějším ovocem duchovního zesvětštění,“ zdůraznil.

Obraťte se k synodalitě

Pokorný člověk podle papeže „plodí, vybízí a podněcuje směrem k tomu, co ještě není známo. Zpupný strnule opakuje – a rigidita (strnulost) je velice aktuální zvrácenost – obává se všeho nového, protože to nedokáže kontrolovat, narušuje to jeho stabilitu. Ztratil totiž paměť.“ Zástupce kurie závěrem vyzval, aby „konvertovali k synodalitě“ a vydávali svědectví, ale i ke střídmosti, transparentnosti a spolupráci.

Po setkání s kurií následovala audience pro rodiny zaměstnanců Svatého stolce v aule Pavla VI. Papež jim poradil, aby své problémy v pandemické době svěřovaly sv. Josefu, jehož sny, jak o nich svědčí evangelium, byly projevem Boží prozřetelnosti. „Rodina je předním místem, v němž prožíváme Boží prozřetelnost. Kéž byste zakoušeli tuto Boží otcovskou ruku, která vede naše kroky po jeho cestách,“ řekl.