28. 12. 2021
|GLOSA Karla Pučelíka
Je tu sezóna bilančních projevů. Nemám je moc v oblibě, bývají patetické, mnohdy je znát, že pro lidi v určitém postavení jsou povinností. Horší však je, když se užívají k rozdmýchávání obav. Naštěstí je tu řada lidí, kteří se snaží (nejen) ve svátečním čase přinášet pokoj a inspirovat. Jako papež František v promluvě Městu a světu. O počátcích Ježíšova příběhu předávaného z generace na generaci, ve kterém je „úsvit s nekonečným potenciálem“, promluvila i britská královna Alžběta II. „Jeho narození znamenalo nový začátek,“ připomněla. Nezvykle osobně pak hovořila o své vlastní víře a o zesnulém princi Philipovi. Zaujala mě také promluva anglikánského arcibiskupa Justina Welbyho. „Všichni čelíme nejistotě a nepředvídatelnosti,“ shrnul motivy posledních měsíců. Bohužel to nevypadá, že nejistota 1. ledna magicky zmizí. Welby zdůraznil, že tentokrát jsme v tom všichni „od velkých společností po lidi, kteří spí na ulici“. Nepochybuje však, že lidé dokážou společně leccos překonat a být i laskaví. Už jen proto můžeme do nového roku vstoupit s nadějí. „Sami se zachránit nemůžeme. Ale Bůh může, dar spásy není nabízen jen některým lidem, ale všem,“ dodal duchovní. Podobně jako papež nezapomněl ani na potřebné, kteří trpí válkami, nespravedlností a chudobou. Inu, ani příští rok nebude lehký. Jako ostatně asi každý.
No vida, další patetický projev na světě…