Z Československa odešla v roce 1947, kdy nastoupila do noviciátu v Irsku s vidinou odjezdu na misie do Afriky, kam se nakonec nedostala. V angličtině se zvládla zorientovat asi za půl roku, jak dnes vzpomíná. Brzy byla povolána na nunciaturu do Londýna, kde prožila tři desítky let jako hospodyně. Potkala zde různé osobnosti církve a zažila i historickou návštěvu Jana Pavla II. v roce 1982. Poté pomáhala P. Janu Langovi v londýnském českém centru, než ji požádal o spolupráci biskup Jaroslav Škarvada z Říma, kde se staral o krajany v exilu. Jako jeho spolupracovnice přišla v roce 1992 do Prahy, kde žije dodnes.

Mše svatá na poděkování

Na oslavu jejích stých narozenin bude sloužena mše svatá 18. prosince v 11 hodin v kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí, celebrovat bude biskup Zdenek Wasserbauer. Dotazy na pocity z toho, že dosáhla takového věku, sestra Bibi v žertu odmítá: „No ano, nečekala jsem, že to bude takhle dlouho.“ Překvapená je i z toho, že přežila o tři roky mladšího biskupa Josefa Škarvadu, který zemřel už před 11 lety.

Doma se cítí jak v Praze, tak v Anglii. „Vždyť tam jsem vlastně vyrostla,“ hodnotí dnes. Už v Londýně se začala učit italsky, což se jí později hodilo v Římě.

„Cestování člověku pomůže. Jsem moc ráda, že jsem se dostala až do Kalifornie či na Floridu. Když vidíte svět, jiné lidi, jejich názory, ale i restaurace, máte větší nadhled,“ vzpomíná pro KT a pokračuje: „Záleží jen, zda vás to zajímá. Pokud máte zájem, všude se něco naučíte. Potkáte jiné lidi a docela jiné kněze, což pomůže i v duchovním životě. Hodně jsem pobývala také v Itálii a Švýcarsku. Byla jsem mezinárodní a přizpůsobila jsem se.“

A jak probíhá nyní její den? „Ráno vstanu, pomodlím se, připravím jídlo a pak většinou čtu Katolický týdeník. Trvá mi to, protože čtu všechno od začátku do konce, pak noviny dávám synovci,“ odpověděla k překvapení redakce KT. Velký rozhovor s ní přinesl KT 51–52/2020.