Ráda bych se s vámi podělila o prožitek, kdy jsem pocítila ve svém životě hřejivou Boží přítomnost.

Tato událost se stala asi před deseti lety, kdy jsem ještě studovala na vysoké škole. Jelikož jsem nikdy nevynikala v matematice (která však byla při studiu ekonomie dosti podstatná), měla jsem z každé zkoušky, kde byla jen trocha matematiky, opravdu obavy. A zkouška ze statistiky byla ta nejhorší. Připravovala jsem se na ni opravdu důkladně, dala jsem do ní veškeré několikatýdenní úsilí, ale co hlavně – vše jsem svěřila Pánu Bohu s tím, že pokud je to jeho vůle, zkoušku udělám.

Nikdy jsem ani v modlitbě příliš nevynikala, byla jsem spíše ten typ, který se modlí, jen když potřebuje pomoct. Ale v tom kritickém předzkouškovém období jsem se modlila opravdu hodně, zvláště růženec. Na výsledky zkoušky jsem pak čekala s vírou, že Pán o tom ví a že mě určitě neopustí. Nemusím dlouze popisovat obrovské zklamání, které jsem prožívala, když se u mého jména objevilo písmeno „F“ (tj. neuspěla). Ani nevím proč, ale šla jsem poté za profesorem, u kterého jsem zkoušku konala, abych se podívala, kde jsem měla chyby a co se do příště doučit. Jako by mě Bůh vedl, abych tam šla. Profesor si našel moji písemku a k mému naprostému překvapení zjistil, že postupy mám správně, jen početní chyby. Hned na místě mě přezkoušel a s nepopsatelným úžasem jsem za chvíli odcházela od této zkoušky se známkou „E“ („uspěla“). Dodnes jsem přesvědčená, že Bůh vedl mé kroky, abych za profesorem zašla. Byl to totiž velmi nestandardní postup, nikdy dřív jsem toto nepodnikla. Nedokážu si vysvětlit, kde jsem k tomu vzala odvahu.

Co ale vím s jistotou, že to byla Boží zkouška, zda mu po prvotním zjevném neúspěchu nepřestanu důvěřovat… Dnes vím, že u Boha není nic nemožného a že i na první pohled zjevně prohraný boj dokáže, pro nás zcela nepochopitelným a neočekávaným způsobem, přeměnit ve vítězství.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.