Liturgie první neděle adventní k nám promlouvá o příchodu Pána na konci času. Ježíš oznamuje chmurné události a soužení, ale právě v tomto bodě nás vyzývá, abychom se nebáli. Proč? Protože všechno půjde dobře? Ne, protože přijde on. Ježíš se vrátí, Ježíš přijde, slíbil to. Říká: „Vstaňte a zvedněte hlavy, neboť se přiblížilo vaše vysvobození“ (Lk 21,28). Je krásné slyšet toto slovo povzbuzení. Právě když se zdá, že je všemu konec, přichází Pán, aby nás zachránil. Čekat na něj s radostí i v samém soužení, v krizích života a v dramatech dějin… Jak ale pozvednout hlavu, jak se nenechat pohltit těžkostmi, utrpením a porážkami? Ježíš nám ukazuje cestu důraznou výzvou: „Dávejte na sebe pozor, aby se vaše srdce nezatížila. Stále bděte na modlitbách.“

„Bdělost“ znamená pozornost – nedopusť, aby tvé srdce zlenivělo a tvůj duchovní život změkl v průměrnosti. Buďte opatrní, protože můžete být „spícími křesťany“ – a my víme, že je mnoho takových, umrtvených duchovním světáctvím, křesťanů bez duchovních podnětů, bez zápalu v modlitbě, kteří se modlí jako papoušci, bez nadšení pro misii a evangelium. Křesťané, kteří se stále dívají dovnitř a nedokážou se dívat na obzor. A to vede k „podřimování“ – k setrvačnosti, upadnutí do apatie, lhostejnosti ke všemu kromě toho, co nám vyhovuje.

Musíme být bdělí, abychom své dny nepřežívali ze zvyku, abychom nebyli zatíženi – říká Ježíš – břemeny života (srov. Lk 21,34). Dnešní den je dobrou příležitostí položit si otázku: Co tíží mé srdce? Co tíží mého ducha? Co mě nutí sedět „v křesle“ lenosti? Jaké jsou ty průměrnosti, které mě ochromují, jaké jsou ty neřesti, které mě drtí a brání mi zvednout hlavu? A pokud jde o břemena, která tíží ramena bratří, jsem k nim pozorný, nebo lhostejný?

Tyto otázky jsou pro nás dobré, protože pomáhají chránit srdce před leností. Acedia je velký nepřítel nejen duchovního života. Je to ta lenost, která nás nutí podléhat, sklouzávat do smutku, bere nám chuť do života a vůli k činům. Je to zlý duch, který drží duši v útlumu a připravuje ji o radost. Začneš s tím smutkem, sklouzneš a žádná radost. Kniha Přísloví říká: „Chraň své srdce, neboť z něj vychází život“ (Př 4,23).

Tajemstvím bdělosti je modlitba (srov. Lk 21,36). Ta udržuje lampu srdce planoucí. Zvláště když cítíme, že naše nadšení ochladlo, modlitba ho znovu roznítí, protože nás přivádí zpět k Bohu, do středu dění. Modlitba probouzí duši ze spánku a zaměřuje ji na to, co je důležité, na smysl existence. Ani v nejrušnějších dnech nezanedbávejme modlitbu. V adventu si zvykněte říkat například: „Přijď, Pane Ježíši.“ Opakujme tuto modlitbu po celý den a naše srdce zůstanou bdělá!