Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Srpen 2026
Červenec 2026
Červen 2026
Květen 2026
Duben 2026
Březen 2026
Únor 2026
Leden 2026
Prosinec 2025
Listopad 2025
Říjen 2025
Září 2025
Srpen 2025
Červenec 2025
Červen 2025
Květen 2025
Duben 2025
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Vaše vykoupení je blízko, na dotek!

Vaše vykoupení je blízko, na dotek!

23. 11. 2021

Tisk

Království Boží je už blízko! To je zpráva, která jako světlo svíce v adventu postupně prozařuje tmu noci: noci úzkosti a strachu, otřesů a bolestí našeho života i lidských dějin.

Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka,“ vyzývá nás Ježíš v evangeliu první adventní neděle (Lk 21,25-28.34-36). Bdělost je postojem očekávání, připravenosti na to, co přichází. Nevíme, co nás čeká. Ale jak v tom obstojíme, o tom do značné míry rozhoduje, jak se dnes modlíme. Naše současné postoje ovlivňují, jak před Kristem budeme stát při jeho druhém příchodu. A díky naší aktuální víře můžeme vidět za všechno, co se zdá jako „konečná“; i přes apokalyptické hrůzy můžeme vyhlížet radost našeho Pána a žít z naděje v Boží navštívení. V nenápadné podobě Vánoc i v té všem zjevné na konci času.

Útěšné čtení do těžkých dob

Ve staré adventní písni se zpívá o čtverém Kristově příchodu „první v těle jeho, druhý v duch věrného a třetí při smrti, v čtverém má souditi“. Také vás každý rok překvapuje, proč je nám na začátku adventu stavěn před oči nejprve Kristův příchod k soudu na konci časů? Proč čteme nejprve apokalypsu a až poté zvěst o vtělení Páně? Má to svou logiku, logiku dějin spásy, do níž v liturgii vstupujeme.

Ježíš svým narozením a veřejným působením vstupuje do živé naděje proroků v nastolení Boží vlády a očekávání Božího zásahu do dějin. Bůh svou spravedlnost prosadí. To má Ježíš na mysli, když hlásá: „Přiblížilo se Boží království… “ To je základní rámec jeho konání a zvěsti. Ale teprve o Vánocích poznáváme, že před námi nestojí jako Pantokrator a Soudce, ale jako Syn člověka – chudé dítě, v němž se nám Bůh přiblížil jako člověk, na dotek blízko. A v něm se stalo skutečností, že Boží království přišlo.

A zároveň ovšem platí, že teprve přijde. Ale předtím nastanou ona znamení na slunci, měsíci a hvězdách, úzkost národů bezradných před řevem valícího se moře, zachvění nebeských mocností. Ale to jsou všechno jen lidské epizody, které směřují k příchodu Syna člověka „v oblaku s mocí a velikou slávou“. Apokalypsa je útěšné čtení do těžkých dob. Má nás vyburcovat. Ale ne vyděsit. Dokážeme ještě číst tyto texty s prvními křesťany s radostí uprostřed přítomného utrpení a toužebným očekáváním? Nebo se máme příliš dobře a adventní zvěst o Kristově druhém příchodu se pro nás stala spíše nevítaným vyrušením?

Napřimte se a zvedněte hlavy

Záleží jistě na úhlu pohledu. Kdo už něco otřesného prožil, ten ví, o čem je řeč. Možná v této době intenzivněji vnímáme obsah slov o lidech, kteří zmírají strachem, a s očekáváním toho, co přichází na svět. A také víme, že strach ochromuje. Žijeme ve světě, v němž bezpečí je jen iluzí. Náš život směřuje ke smrti. A přece nemusíme umírat strachy. Protože umřít z vyděšení je ta nejhloupější podoba smrti.

Právě v konkrétních dějinných a osobních situacích se totiž ukazuje, jak to s naší vírou vlastně je. Zda jsme připoutaní k tomu, co pomíjí, nebo žijeme s nadhledem nad ději a upíráme svou naději k Boží budoucnosti. Zda se necháme zlomit strachem a spoutat úzkostí, nebo zůstaneme lidmi naděje, kteří v těžkých časech dokážou otevírat výhled do budoucna i druhým. Evangelium hovoří o úzkosti národů a lidech omdlévajících strachem, ale Pán vybízí své učedníky: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

Svět se nevymkl Bohu z rukou

Syn člověka přichází podle Lukáše v oblaku. Tak se zjevoval Bůh ve Starém zákoně. I Kristus ve své slávě je ještě zahalený. Vyhlížíme v našich životech a lidských dějinách jeho příchod, ale on nám za jednotlivými událostmi zatím zůstává skryt. Někdy nerozumíme smyslu dějin ani našich životních příběhů. Ale právě apokalyptické texty nás ujišťují o tom, že se svět nevymkl Bohu z rukou. Že za kulisami toho, v čem na nás dopadá úzkost, se odehrává příběh naší spásy. A právě v tom, co nám připomíná naši křehkost a smrtelnost, můžeme prožívat čas Božího navštívení. Vždyť – podle slov jiné kostelní písně – platí, že „v úzkosti a kříži pomoc tvá se blíží“.

Karel Šimr Autor je evangelický farář v Chrástu u Plzně a působí jako odborný asistent na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Předchozí článek Následující článek