Obsah:
Přílohy|Adventní příloha|Přistiženi při modlitbě
23. 11. 2021
Přáním snad každého zbožného křesťana je „přistihnout“ Ježíše při modlitbě.
Představujeme si ho, jak klečel, jak napínal uši, aby zaslechl jemný hlas svého Otce, jak v Getsemanech s rozpaženýma rukama vzýval s pomocí andělů svého nebeského Tatínka, aby od něj odňal kalich, který ho čekal.
Příliš kýče a ikonografie se nabalilo na naše představy, toho se už nezbavíme.
Ta „přistižení“ známe i ze svého života. Když jsem byl mladý, zkoušel jsem se modlit doma tak, aby o tom moji nevěřící rodiče nevěděli, ale byl jsem občas přistižen. Rodiče se divili, rozmlouvali mi to, měli snahu se mi dokonce trochu posmívat, že mi to k ničemu nebude, abych dělal něco užitečnějšího, praktičtějšího. Nevzdával jsem to, ale dával jsem si pak víc pozor a modlil se mnohem nenápadněji. Nedávno jsem přistihl naše mladé „chváliče“ u nás pod kostelem při modlitbě, když jsem zamykal kostel a procházel všechny místnosti pod ním. Mladí lidé si úplně mimo nás kněze vytvořili „společenství chval“ a scházejí se spontánně k modlitbě. Chtějí se bez „profesionálního“ vedení svobodně vyjadřovat před Bohem spolu s dalšími, cítí potřebu modlitby, přetlak, který mnozí z nás v sobě vlastně nemají.
Trochu jsem se jako řeholník zastyděl, když jsem je takto „načapal“.
Vydavatel: KatMedia, s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)