Co o tomto tématu říká Katechismus katolické církve? Ten je totiž „jistá norma nauky víry“ a tím „platný a legitimní nástroj ve službě církevnímu společenství“ ( jak říká papež Jan Pavel II.). Definice svatého Augustina zní takto: hřích je „slovo, skutek nebo touha obrácené proti věčnému zákonu“. Katechismus tuto definici objasňuje: „Hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí; je to přestupek proti pravé lásce k Bohu a bližnímu způsobený zvráceným lpěním na určitých věcech. Hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidskou solidaritu.“ (KKC 1849)

Minout se s rozumem

Je překvapivé, že katechismus označuje hřích nejprve jako „provinění proti rozumu“. Je to ohlas nebiblického a nekřesťanského pojetí viny: „Kdo mluví o ,hříchu‘, má zároveň – a přesněji řečeno, už dávno předem – na mysli, že s člověkem je něco ,v nepořádku‘, že u něj cosi nehraje.“ (Josef Pieper)

Hřích, řecky hamartia, latinsky peccatum, znamená v první řadě přehmat, střelbu mimo cíl. „Každé konání, jež není v souladu s řádem, může být nazváno peccatum,“ praví Tomáš Akvinský. Mluvíme například o proviněních při silničním provozu nebo vůči životnímu prostředí. Všelijaké přestupky a nehody se nazývají peccatum. Je nerozumné jednat proti zákazům a předpisům. Ještě než se zeptáme na mravní dopad jednání, tedy jestli pachatel jednal o své vůli, nebo nikoli, platí, že jsou přehmaty nerozumné, protože se míjejí cílem.

Dobře to ukazuje finanční krize. Přehmaty při ní začaly – při zpětném pohledu je to nabíledni – žít samostatným životem a mnoho věcí bylo postaveno na hlavu. Finanční trhy se čím dál víc vzdalovaly od reálného hospodaření a stávaly se stále víc virtuálními, až praskla bublina. Starosta jedné obce prodal na základě doporučení místních bankovních ředitelů lokální dluhy do Kanady za účelem zisku. Nebyl to ojedinělý případ, ale šlo o systém: peccatum – přehmat, čirý nerozum. Je to však hřích, co spáchali jakýsi starosta a ředitel banky? Věděli, co dělají? Je hříchem i cosi, co jako takové vůbec nerozeznám? Nepatří k hříchu také vědomí o hříšnosti takového přehmatu?

Provinit se vůči pravdě

Proto katechismus dále říká, že hřích je provinění proti pravdě. Mnohé z toho, co „není v souladu s řádem“, má co dělat s tím, že nám není jasné, co to ten řád vlastně je. Bloudíme, žijeme v klamu, jsme klamáni, necháme se klamat, vytěsňujeme pravdu, vůbec ji nechceme brát v potaz.

Jakkoli velkým písmem lze psát na krabičky od cigaret „Kouření může zabíjet“ – přesto se kouří vesele dál. Všichni víme, že pokroucení, ohýbání pravdy způsobuje velké škody, pokud se týká druhých, a ty škody mohou být nevratné. Přesto neuplyne den, aniž bychom si pravdu přizpůsobovali, nebrali ji úplně vážně, i kdyby to bylo jen v maličkostech. Hřích má hodně společného s nepravdou, vždycky je v ní obsažena lež. Rozum a pravda byly poškozeny, popřeny, a proto je toho tolik „mimo řád“.

(z knihy Ch. Schönborna Být učedníky)