Vyrazil jsem na vlak z Brna do Prahy včas, z „Hlaváku“ jsem metrem dojel na Muzeum, prošel jsem se po Novém i Starém Městě, nakoupil dárečky, doufal jsem, že prožijeme pohodový večer.

Když jsem k nim v podvečer dorazil, chtěl jsem přátele po přivítání uklidnit a prozradil jsem, že se nemusí obávat, že už mám čtrnáct dní třetí dávku Pfizera. Netušil jsem, že jsou „odmítači“. Na oko dělali, že se mnou souhlasí, že mi rozumí, ale hned začali vytahovat argumenty ve stylu „kdoví, co to udělá za čtyři roky“ a „my máme dobrou imunitu“ a dávat k lepšímu, jak prý na internetu psali, že Světová rada židovstva varuje před očkováním. Ptal jsem se, na kterém internetu to bylo, a ukázali mi Aeronet. Mí přátelé jsou konzumenty dezinformačních webů! Hodinu nebo dvě bylo o zábavu postaráno, i když jsem se je moc nesnažil přesvědčovat, protože jsem viděl, že vědí své. Vzpomněl jsem si na Schönbornovo: „Rozum a pravda byly poškozeny, popřeny, proto je toho tolik mimo řád.“

Hříšné opravdu není jen to naše „modlil jsem se nesoustředěně“ a „dělal jsem neslušné věci“. Hřích vskutku není jen „nechození do kostela“ a zapomenutá ranní a večerní modlitba. Hřích úzce souvisí se sobectvím a šířením nepravdy kvůli vlastnímu egoismu. Když já přežiju, protože mám dobrou imunitu, co na tom záleží, že se ostatní nakazí?

Před rokem jsme slavili advent plni obav a letos to bude asi totéž. Dokonce jsme Ježíškovi v jesličkách nasadili roušku, abychom zdůraznili, že je solidární s ohroženými lidmi, že nás chrání také tím, že si i jako Dítě zakrývá ústa.

Pastýři při pohledu na Děťátko padli na kolena a uvědomili si, že jsou hříšní. Nasazuji si roušku a umlkám před Novorozeným.