„Jako člen rolnického stavu chtěl bych zde věrně zachytit vše, co jsem viděl a prožil v posledních letech jeho existence. Jak byl uveden do pohybu krumpáč, kterým bylo rozkopáno a zničeno vše, co po dlouhá staletí tu žilo a se osvědčilo,“ začínají zápisky soukromého zemědělce a písmáka Jana Boštíka. Dlouhou dobu sloužily jen historikům jako poměrně zajímavý pramen a popis vzniku družstva v jedné z vesnic, ale jeho kronika je mnohem víc než jen sérií suchých dat a informací. Věřící pisatel z nich vytvořil literární paralelu starozákonního příběhu o pádu Jericha.

Nedávno se text konečně dočkal i knižní podoby. Vydalo jej Regionální muzeum v Litomyšli spolu s vydavatelstvím Kodudek. „Sbíral jsem materiály pro disertaci, zabývající se proměnami české krajiny mezi lety 1948 a 1989 a souběžně jsem v práci řešil možnosti spolupráce s Ústavem soudobých dějin. Narazil jsem přitom na jejich právě vydaný interní studijní materiál Kronika kolektivizace malé vesnice,“ popisuje manažer Knihovny Václava Havla a šéf vydavatelství Kodudek Pavel Hájek, pro kterého jsou knihy vášní – zejména pak ty, kterým sám pomohl na svět.

Boštík kroniku kolektivizace v Mladočově sepsal na začátku sedmdesátých let, kdy rozhodně nemohl doufat v to, že by se kdy dostala na knihkupecké pulty. Asi se jenom potřeboval ze svých vzpomínek „vypsat“. Nejde ale o vyprávění zahořklého sedláka a oběti komunismu, obžalobu režimu podává s noblesou. „Přes jisté obtíže jsem si pořídil kopii, a hned s prvními přečtenými větami mi bylo jasné, že se mi do rukou dostalo něco zcela mimořádného. Na rozdíl od ostatních svědectví je Boštík schopen popsat veškeré dění nesmírně plasticky, živě a s nebývalým nadhledem, nepostrádajícím jak laskavost, tak sžíravý humor. Nejde jen o dokument, ale o strhující literární dílo,“ líčí Hájek, který si předsevzal, že tuto kroniku jednou vydá. Stalo se tak po třinácti letech.

Ponuré a někdy až šokující události Boštík strukturoval do krátkých vypointovaných úryvků, které by se dnes skvěle hodily na populární sociální síť Twitter. Příběhy totiž umí velmi poutavě podat na omezeném prostoru několika desítek slov. Své vyprávění navíc čas od času proloží štěpnou citací, odkazem na známé autory nebo modlitbou v tísni směrovanou k sv. Janu Nepomuckému.

Historická přesnost

Zároveň se ale Boštík vyjadřuje přesně, takřka jako historik. Například jeho analýza nesmyslného označení „kulak“ by mohla bez úprav vplynout do učebnic dějin. „Měl to být rolník nad dvacet hektarů výměry. Avšak při výběru kulaků okresními sekretariáty KSČ a obecními patrony tato hranice klesala pod 20 hektarů, později se ukazují kulaci do 15 hektarů, ba i do 10 hektarů. Podle místních podmínek. Stačilo, když místní organizace KSČ či rada MNV někoho za kulaka označila,“ píše.

Nakonec po dlouhém a vysilujícím boji skončil v JZD se svým hospodářstvím i Boštík, podobně jako mnoho rolníků. Už prostě neměli zdroje ani sílu přesile vzdorovat.