Speleologové na Tetíně, pod kterým se nachází rozsáhlá síť jeskyní, působí od roku 1973. Dva roky nato po významném objevu téměř půlkilometrové jeskyně Martina (jedné z nejdelších v Českém krasu) tam založili samostatnou skupinu o 15 členech, která byla jednou z nejpočetnějších v rámci vznikající České speleologické společnosti. Dnes se jich terénním výzkumem na Tetínsku zabývá skoro 40 a kopali už v desítkách jeskyní.

„Kde jinde zažít na vlastní kůži pocit objevitele než pod zemí? Nerozhoduje, zda vykopáme třeba deset metrů – nejpodstatnější je, aby lidé, kteří nejsou od fochu, tedy geologové, ale třeba také instalatéři či truhláři, zkusili štěstí nebo se jen ‚vyblbli‘,“ přibližuje Ladislav Pecka, nynější předseda skupiny Jeskyňáři Tetín, přezdívaný v kruhu jeskyňářů Smrťák. „Říkají mi tak už od dětství kvůli mé tehdejší podobě s hercem Lohniským ve filmu Dařbuján a Pandrhola,“ vysvětluje.

Skupinou dodnes prošlo asi sto lidí. „Je unikátní v tom, že ji tvoří převážně místní lidé, oproti skupinám v Srbsku, Kladně nebo Příbrami, kam dojíždějí až z Prahy. Vedle dělníků a řemeslníků jsou to ajťáci, kteří relaxují s krumpáčem v ruce,“ říká Pecka, který je též obecním zastupitelem. Nálezy amatérů se poté dokumentují a zveřejňují v odborných časopisech a knihách (poslední byla v září vydaná „Srdce Českého krasu“, více na tetin.speleo.cz).

Co je pod kostely?

Jeskyňáři v začátku 80. let dobrovolně pomáhali s opravami tetínských kostelů – stavbou lešení, čištěním kleneb nebo vyvážením (jednou až šesti) valníků holubinců. Pořádali také bály a nadále organizují přednášky či besedy. „Náboženský život byl odedávna spojen s kolektivní prací – komunity se při ní utužují,“ zamýšlí se Pecka při pohledu na řeku Berounku od kostela sv. Jana Nepomuckého. Stojíme blízko místa, kde se nacházel hrob kněžny Ludmily zavražděné právě před 1100 lety a kde nechala její snacha Drahomíra vztyčit původní kostel sv. Archanděla Michaela (spíše se prý jednalo o zádušní kapli o velikosti hrobu). I při zářijové Národní svatoludmilské pouti se jeskyňáři zapojili jako dobrovolníci a pořádali mj. celosvětový sraz Ludmil a Bořivojů: nositelek jména světice dorazilo 153, jmenovců knížete se přihlásilo pět.

V roce 2014 se uskutečnil průzkum tří tetínských kostelů georadarem, k čemuž dopomohl geolog Václav Cílek, dvě odborné firmy i archeologové ze Středočeské archeologické památkové péče. Georadar zachytil struktury odlišné od okolního prostředí a podle předběžných odhadů to mohou být hroby, základy starších staveb či jiné zásahy do podloží (výzkum ještě probíhá, schémata jsou prozatím na webu ludmila-tetin.cz).

Díky aktivitám této skupiny se ale také ví, že Tetín byl význačným kulturním a kultickým místem už před příchodem křesťanství – což dokládají třeba křemence na zaniklých hřbitovech. „Je krajně nepravděpodobné, že by tehdejší lidé jezdili pro takový typ kamenů do Vráže, Hýskova nebo Brd, musel pocházet odtud,“ uvádí Pecka s tím, že lokalita byla vzácná též geologicky. Významným tetínským kamenem je i ten spojený s úctou k první české světici – nachází se pod oltářem v kostele sv. Ludmily a je zvaný jejím „posledním ložem“, protože podle tradice zemřela právě na něm, když ji Drahomírou najatí vrazi uškrtili na podlaze.

Výzkum tání ledovců i poznání vesmíru

Jeskyňáři mají za sebou i jiné významné objevy. Kopali v chráněné oblasti Zlatý kůň, zkoumali terasy kolem Berounky, které se pak podařilo datovat 130 tisíc let do minulosti díky nálezu sintrové vrstvy, nebo pátrali ve vápencovém lomu Kavčí díry, kde našli dutiny s vrstvičkami kaolínu – což dokládá třetihorní vznik. Mezi přelomové poznatky patří i nalezení vymrzlých krystalků v lomu u nedalekého Srbska, které umožnilo propojit nálezy z okolních zemí do jednoho důležitého objevu.

Výzkum jeskyní, dutin a kráterů je důležitý pro měření úbytku ledovců v Grónsku či na Špicberkách, ale překvapivě vede i k lepšímu poznání vesmíru. „S tím pracuje i NASA – kdyby se něco podobného našlo na Marsu, byl by to důkaz, že tam byla voda,“ vyzdvihuje Pecka důležitost práce speleologů. Dva členové tetínské skupiny dokonce v mezinárodní expedici mapovali terén jedné z nejdelších solných jeskyní na světě – Malham u Mrtvého moře v Izraeli. Na samotném Berounsku tetínští jeskyňáři v roce 2006 objevili velký stříbrný poklad – hrnec s mincemi ze 13. století v hodnotě přes dva miliony korun. „Od té doby tu narostl počet hledačů kovů,“ směje se Pecka.

Křesťanství motorem poznání

Tam, kde je na začátku – byť jen amatérský – zájem, mnohdy dochází k ohromnému technologickému pokroku (např. 3D mapování a tisku). Ladislav Pecka, kterého k zájmu o geologii inspiroval ilustrátor dobrodužných knih Zdeněk Burian, připomíná i propojení vědy a víry: „Křesťanství bylo v minulosti motorem poznání, ať už se zkoumala příroda či kultura – v Persii, Číně nebo Indii.“

Na letošek byl Mezinárodní speleologickou unií vyhlášen Rok krasu. V Českém krasu má jeskyňářství více než stoletou tradici – v roce 1909 byl průkopníkem tohoto oboru student architektury Tony Hönig. „Pak tu byly různé skupiny propojené se skautingem, třeba pod vedením Vladimíra Stárky (Wabiho), ale komunisté jejich aktivity po druhé světové válce zatlačili do pozadí. Amatéři se pak mohli realizovat snad jen při objevu Koněpruských jeskyní,“ uvádí Pecka. A zmiňuje ještě nejvýznamnější akci v oboru, která se směla konat: šestý Mezinárodní speleologický kongres v Olomouci v roce 1973 s tisícem účastníků ze 41 zemí.