Kde v Etiopii CARE Česká republika pomáhá?

My se soustředíme na část Etiopie, která leží u hranic s Keňou. Borana Zone je dlouhodobě suchá oblast a tradiční obživa je tam pastevectví. Dřív zde jednou za pět, deset let proběhla sucha nebo jiná přírodní katastrofa. Komunita se s ní vyrovnala a fungovala dál. Ale následkem klimatických změn přichází sucha a přívalové deště častěji a intenzivněji, takže místní obyvatelé nemají čas se z těch šoků vzpamatovat.

Lze vůbec něco v této nové situaci dělat?

S klimatickou krizí uděláme něco jen velmi pomalu. Už několik let se proto snažíme, abychom pouze nereagovali na humanitární krize. Podporujeme místní obyvatele, aby byli schopni odolávat a v ideálním případě předcházet ničivým následkům katastrof.

Je v takovéto práci možný úspěch? Uměla byste ho popsat?

Úspěch poznáme, až nastane obrovská krize a my budeme vědět, že zbytečně neumřeli lidé. Například hladem.

Jak probíhá tento konkrétní etiopský projekt?

V první fázi pozveme dohromady zástupce vlády z města, což jsou vzdělaní lidé s velkou rozhodovací silou, kteří jsou ale hodně vzdálení od reality lidí z odlehlých oblastí. Zároveň přivedeme meteorology, lidi z nevládních organizací působících v dané oblasti a samozřejmě zástupce a zástupkyně komunit. Zrovna v oblasti, kde pracujeme, se těchto setkání účastní i starší členové komunit, něco jako šamani. Ti předpovídají počasí tradičním způsobem, kterému komunita věří, na rozdíl od předpovědí z meteorologického ústavu. Naším cílem je, aby se mezi sebou tito zástupci tradičních a vědeckých předpovědí bavili, navzájem se od sebe učili a tím i budovali důvěru komunity.

A baví se spolu?

Ano. To je podle mě jeden z největších úspěchů tohoto projektu.

Co z této debaty poté vzejde?

Mimo jiné z toho vzniká důležitý systém včasného varování. To je náš velký cíl, ke kterému už směřujeme několik let. Mít v dané oblasti nastavený systém tak, že když přijde pohroma, tak lidé vědí, co, kde a s kým mají dělat. Problém totiž je, že pokud přijde sucho a my nemáme připravený plán, jak na něj zareagovat, zbytečně trpí lidé, úroda i zvířata. A trpí dlouhodobě. Abychom se mohli řídit nějakým krizovým plánem, musíme splnit následující předpoklady: Víme, že bude sucho, protože máme kvalitní meteorologickou předpověď dostupnou i v odlehlých oblastech. Víme, co tato data znamenají a jak je komunikovat s vládními úředníky. Úředníci pak umí koordinovat a informovat obyvatele odlehlých komunit, kterých se to sucho přímo týká. A pokud tito obyvatelé úředníkům věří a chtějí se s nimi koordinovat, tak v tu chvíli komunita aktivuje své plány. Např. že nebudou hnát dobytek na pastvy, kde hrozí sucho. Což zajistí, že ten dobytek neuhyne, a lidé tak nepřijdou o živobytí.

Takže úkolem CARE bylo v podstatě vytvořit fungující komunikační síť?

Ano. Celé to nastartovat. A potom je už v rukách komunit a vlády, aby pokračovaly. Důležité je, že ta komunita dostane šanci. Ale musí se snažit. Není to o tom, že by tam někdo čekal s nataženou rukou – ani by do ní nic nedostal.

A funguje to?

Funguje. Pěkně se to ukázalo minulý rok, když přišel covid. Předtím by se vládě komunikovala ochranná opatření těžko. Nevěděli by, komu je sdělit, a lidé by jim nevěřili. Ale tím, že už vznikla komise včasného varování, tak vláda kontaktovala přímo ji a komise to poté předala své komunitě. Všichni tak věděli, jak udělat karantény v nemocnicích atd. Obvykle v Etiopii řešíme nepříznivé klimatické podmínky, ale covid prokázal akceschopnost celého systému. To je velmi dobrá zpráva a předpoklad úspěchu v budoucích krizových situacích. Projekt vznikl díky finanční podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR a dárců CARE Česká republika