Na slovech záleží – křesťané jako učedníci Slova jsou první, kdo by to měli vědět. A tak zatímco se tváří v tvář humanitární krizi na unijní hranici s Běloruskem setkáváme třeba s prohlášeními o „řízeném útoku masy migrantů“, naši pastýři mluví jinak. Připomínají nezcizitelnou důstojnost každé lidské osoby i povinnost pomoci druhému v nouzi, ať už se do ní dostal jakkoli. Kardinál Hollerich, hlava komise biskupů Evropské unie, pak jde ještě dál. Zneužít lidské bytosti jako zbraň je nepřijatelné, je to hřích – pojmenovává jasně.

To, že lidé uvízlí na hranicích, kam za vychytralého přispění jiných doputovali a odkud se nemají kam hnout a umírají tu zimou a nedostatkem všeho, je samo o sobě hrozné. Avšak snad ještě horší je uzávorkovat lidskou podstatu těchto konkrétních jednotlivců, a použít je dokonce ne už jako čísla – jak tomu bylo u dřívějších migračních vln –, ale jako výhrůžku, nátlak a odvetu. Pro křesťana je ten druhý vždycky bližní, lidský život vždy posvátný a důstojnost člověka neoddiskutovatelná. To je mez, za níž už nemůže hrát sebemenší roli, zda je ten druhý Afghánec nebo Evropan, muslim nebo křesťan, „hodný“ nebo „zlý“. Snaží-li se někdo tuto křesťanskou vizi člověka ponížit, prvním krokem je s ním na tom nespolupracovat. Odtud pak mohou následovat řešení.