Po bezmála půlstoletí se tak památka vrátila na své původní místo. „Zhruba před třemi lety jsme vyhráli zakázku na opravu torza barokního sloupu, který byl prasklý a spíše vypadal jako zapomenutý patník. Socha byla u památkářů evidována jako nenalezená. Původně stála u cesty do Bohunic a Moravan, odkud byla později převezena do prostoru cihelny při ulici Jílové. Když se tam ale začaly v polovině šedesátých let minulého století stavět garáže, byla umístěna právě ve Vojtově ulici,“ připomíná Jana Severinová z brněnské restaurátorské dílny S:LUKAS.

„V první polovině sedmdesátých let tatínek tuto sochu zrestauroval. Když jsme ji ale chtěli společně vrátit zpět na místo, zabránili nám v tom tehdejší příslušníci Sboru národní bezpečnosti,“ vzpomíná architekt Jaroslav Vaněk. Jeho otec měl poté sochu Panny Marie nějaký čas ve svém ateliéru, a když ho rušil, putovala do depozitu na vesnickou usedlost jeho kolegy. Ten zemřel a socha upadla v zapomnění. „Po úmrtí tatínkova kolegy se mně ale ozvala jeho rodina, že jsou u nich nějaké uložené věci po mém otci. Měl jsem ji doma jen pár měsíců, když jsem zjistil, že je opravený sloup, na kterém původně stála. Kontaktoval jsem proto památkáře, a tak se mohla vrátit na původní místo, kde byla už v šedesátých letech,“ popisuje architekt Vaněk. „Mohli jsme ji hned nainstalovat, protože byla v dobrém stavu,“ doplňuje Jana Severinová.