Byli to naši občané, kteří se na nás obraceli před výstupem nebo po návratu z vězení, a také lidé, které jsme zaměstnávali prostřednictvím Úřadu práce na úklid města. V té době jsem začala také docházet jako pověřená pastorační asistentka do blízké věznice a uvědomila jsem si, jak důležité je propojení mezi věznicí a civilním prostředím, kam se člověk navrací. Postupně se mi odkrývala celá řada těžkostí, se kterými se musí bývalý vězeň léta potýkat – dotazy zaměstnavatelů na trestní rejstřík, návrat bez možnosti zakotvení v rodině, neschopnost přizpůsobit se po pobytu ve vězení každodenní realitě běžného života. Trvalo ještě mnoho let, než se těmito otázkami začaly systematicky zabývat pomáhající organizace.

V současné době je situace již jiná, avšak stále ne ideální. Když před 11 lety vzniklo MVS, moje rada výkonné ředitelce zněla: „Soustřeďte se na přechod věznice – civil.“ Za léta působení MVS u nás v ČR je za touto organizací vidět obdivuhodný kus cílené práce právě v této oblasti, a to i přesto, že realizaci projektů zajišťují především nadšení dobrovolníci. MVS se snaží pokrýt komplexně život rodin citelně poznamenaných pobytem někoho z jejích členů ve vězení. Zvláště starostlivost o situaci dětí je pro tyto rodiny požehnáním.

Zejména lidé, kteří skutečně chtějí svůj život narovnat, potřebují pomoc nás křesťanů – vždyť ani Bůh je neodmítá. Potřebují být přijati, ne stigmatizováni, a to se v MVS báječně daří. Chtěla bych poděkovat také těm vězeňským kaplanům, kteří pochopili blahodárný účinek této spolupráce a jsou pro MVS ve věznicích cennými rádci a spojenci.

KVĚTOSLAVA JAKUBALOVÁ, předsedkyně Rady MVS a kaplanka ve Věznici Rýnovice