„Zdejší komunita je opravdu pestrá – od, řekněme, obyčejnějších lidí až po univerzitní profesory a umělce. A zvlášť bych vyzdvihl hudební úroveň i akustiku – dojíždí sem hned několik vynikajících varhaníků a nahrává se zde stará hudba. Jen nám trochu chybí mladí lidé,“ shrnuje Petr Megela, čerstvý trvalý jáhen. Na bohoslužby do zbraslavského farního kostela dochází 80 až 150 lidí a mimo starousedlíků ji tvoří přistěhované rodiny – včetně Megelových, kteří žijí v přilehlých Lipencích už 18 let. K farnosti patří nedaleký kostel sv. Havla na vrchu Havlín, kaplička Panny Marie na Baních a chrámy v Dolních Břežanech, Zvoli, Zlatníkách či Vraném nad Vltavou.

Pod vedením herce činohry Národního divadla Oldřicha Vlčka se na Zbraslavi také konají tradiční pašijové hry (loni i letos musely být zrušeny kvůli covidu). Míří sem často také turisté, kterým farnost v sezoně nabízí i komentované prohlídky.

Zbraslav byla zvolena jako místo královského pohřebiště Václava II. a dalších Přemyslovců. „Inspirovala jej velkolepá francouzská sídla,“ přibližuje jáhen Megela. Poukazuje i na ozdobné schránky na lebky na vrchu sochy-pomníku Přemysla Oráče. V chrámu lze obdivovat také kopii slavné Zbraslavské Madony (originál je v Národní galerii). „Podle legendy byl nalezen neporušený po husitských válkách v troskách kostela, který lidé rozebírali na stavební materiál,“ líčí Megela. Mimo dva původní Brandlovy obrazy a jeden Škrétův je v kostele oltářní obraz s výjevem Nanebevzetí Panny Marie od Giovanniho Battisty Piazetty.

Ještě předtím, než se objekt využíval k reprezentativním účelům i jako lovecký hrádek, zde v polovině 13. století krátce působili benediktini. Pak roku 1292 založil nový klášter cisterciáků zmíněný Václav II. Původní klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, tehdy největší sakrální stavbu v Čechách, však pobořili husité a opětovného rozkvětu se konvent dočkal až po třicetileté válce, kdy na jeho obnově spolupracoval i Jan Blažej Santini-Aichel. „V roce 1785 klášter zrušil Josef II. Záminkou bylo, že se mniši nemohli dohodnout na volbě nového opata po posledním Celestinu Stoyovi. Řeholníci odešli do pastorace, rozkradla se knihovna i obrazy a klášterní budovy se využívaly pro chemický průmysl,“ přibližuje Megela.

Francouzský „osvoboditel Zbraslavi“

Později prelaturu odkoupila rodina textilních průmyslníků a mecenášů – Bartoňové z Dobenína – a architekti Dušan Jurkovič a Pavel Janák ji přestavěli na zámek. Z původního kláštera zbyl jediný nosný pilíř, jak je patrno na nádvoří. „Za druhé světové války zde sídlilo SS,“ podotýká Megela u pamětní desky na fasádě zámku. Ta upomíná na „osvoboditele Zbraslavi“, francouzského důstojníka Paula Pina, který v květnu 1945 blafováním přinutil esesáckého velitele ke kapitulaci. Vydával se totiž za vyslance americké armády a vyhrožoval sovětskými tanky údajně „stojícími nedaleko“ (Rudá armáda přitom na Zbraslav dorazila až o několik hodin později). Na Pinovu památku proto na Zbraslavském náměstí každý rok vlaje vedle české vlajky i ta francouzská.

V roce 1948 zámek znárodnili komunisté. „Naštěstí zde nevznikl prasečák nebo sklad zemědělské techniky – areál se využíval pro různé zahraniční delegace, takže se dochoval v nepříliš poškozeném stavu,“ líčí jáhen.

Oproti pravoslavným máme co dohánět

Na malém kopci pár minut svižné chůze od areálu se nachází další chrám, kostel sv. Havla s románskými prvky. Využívá jej pravoslavná komunita, která čítá několik desítek lidí převážně z Podkarpatské Rusi. Je právě čtvrtek dopoledne, ale z kostela zní až na přilehlý hřbitov krásné liturgické zpěvy. „Jsou stmelení, umějí slavit a radovat se. Oproti těmto našim bratřím máme co dohánět, i co se týče komunitní spolupráce – když jsme jim před dvěma lety kostel pronajali, během asi tří týdnů uvedli tuhle vybydlenou trosku do reprezentativního stavu,“ vzpomíná Megela. Pravoslavní zvou zbraslavské katolíky pravidelně i na agapé. Mše se u Sv. Havla konají o jeho svátku a na Dušičky.

Petr Megela je mj. členem Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 a několikrát za rok se věnuje úklidu hrobů i odborné údržbě. „K zájmu o prusko-rakouskou válku mě přivedly hroby jejích obětí na zdejším hřbitově,“ přibližuje při pohledu na náhrobek padlých u Podolí (nedaleko severočeských Svijan) i ty později zemřelé ve zbraslavské nemocnici.