Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Kultura|Karel Havlíček – nebojácný a nepohodlný

Karel Havlíček – nebojácný a nepohodlný

2. 11. 2021

Tisk

V letošním roce 200. výročí narození novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského přibližuje tuto mimořádnou postavu hned několik počinů. Česká televize tento týden odvysílá nový dokument Jolany Matějkové Havlíčku, Havle…!

Průkopník moderní české žurnalistiky, vlastenec a politik, básník, satirik a vězeň bachovského režimu, národní mučedník a ikona milovaná i ironizovaná… Jaký byl ale Havlíček doopravdy? „Každá doba si chtěla statečného Havlíčka přivlastnit: obrozenci, první republika, komunisté i disent. Auru mučedníka získal už při svém pohřbu v roce 1856, který se stal mohutným protestem Čechů proti rakouské vládě. Šlo mi o to, zbavit jej nánosů a mýtů minulých dob a připomenout, co je v jeho odkazu stále živé,“ vysvětluje KT autorka dvaapadesáti minutového dokumentu Jolana Matějková. Vyprávění historiků Magdaleny Pokorné, Luboše Velka a Miloše Řezníka či pravnuka Františka Palackého Václava Macháčka-Riegera tak doplňují třeba záběry z různých míst včetně Brixenu, kde byl novinář vězněn, i ukázky z cimrmanovského představení České nebe nebo televizního seriálu o Němcové Božena, kde Havlíček představuje vždy jednu z postav.

Být strůjci svého osudu

„Nejsme my slepí nástrojové času, ale jsme pánové jeho, sami tvůrcové svého osudu. Nesténejme zdětile, ale jako mužové chopme se činu. Přičiňmež se a pomáhejme si sami a Bůh nám pomůže,“ napsal Havlíček na počátku roku 1849 do Národních novin. Pro dnešní dny jako by stačilo osvěžit jazyk. „Havlíček bojoval za svobodu tisku a snažil se ve svých novinách vzdělávat národ. Věděl, že bez věrohodných informací nemůžeme dojít k dobrým rozhodnutím a domoci se svých práv,“ potvrzuje přesah k dnešku Jolana Matějková a pokračuje: „Učí nás, jak kriticky myslet a bojovat proti dezinformacím. Všímat si toho, co se kolem nás děje, najít si čas a být aktivní. Oslovuje mě jeho výzva vyvarovat se radikalismu, hledat pro sebe i pro národ střední cestu bez extrémů a extremistů.“

Havlíček zemřel velmi mladý, nebylo mu ani 35 let. Přesto, zdůrazňuje dokumentaristka, stačil napsat množství textů i novinových článků, byl poslancem Říšského sněmu a také manželem a otcem (více v KT 44). A jak Matějková podotýká, jako mimořádná osobnost byl na mnoha stranách nepohodlný – ne jenom režimu, který se nakonec přičinil o jeho předčasnou smrt, ale také mnoha českým národovcům, zvláště těm orientovaným prorusky. Havlíček totiž po svém pobytu v Rusku rozbil řadu jejich nerealistických panslovanských snů. „Opravdu mě zaujaly jeho zcela moderní úvahy o občanství, obci nebo ústavě. Zase z jiného úhlu jej pak ukazuje obsáhlá korespondence, včetně dopisů blízkým. Z internace v Brixenu psal například bratrovi, jaké rostliny se tam pěstují a že pro něj sbírá semínka anebo že bude chovat včely, pokud mu po návratu úřady nedovolí psát. Byl praktický, dovedl reagovat na změněnou situaci,“ líčí Matějková.

Dochoval se také dopis studenta Havlíčka matce k svátku. „Ten dokládá niternost jeho víry. Píše tam: Oba půjdeme v neděli do kostela a pomodlíme se za sebe, a tak vlastně budeme spolu,“ cituje dokumentaristka. Z Havlíčkovy tvorby známe řadu epigramů, které církev satirizují. „Ty jsou ovšem namířené hlavně proti církevním hodnostářům, což byli často Němci, zatímco obyčejní faráři byli velcí vlastenci a obrozenci,“ podotýká Matějková a připomíná, že Havlíček sám nastoupil studia bohosloví. Ze semináře byl ale záhy vyloučen, za prvé kvůli prospěchu, ale i kvůli problémům se školním řádem. Jako bytostně svobodomyslnému člověku se mu příčila přílišná kontrola v církvi a ze strany církve, a zvláště její konzervativní proud. „Liberál Havlíček si myslel, že náboženství patří do soukromé sféry člověka a že určitě nemá být srostlé se státem,“ dodává Jolana Matějková.

Dokument Havlíčku, Havle…! uvede Česká televize v premiéře na ČT2 2. listopadu od 21.35 hodin, následující den pak od 17.25. Snímek bude možné přehrát též z internetového archivu.

Havlíčku, Havle…! Režie Jolana Matějková. Premiéra 2. 11. 2021 od 21.35 na ČT2

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou