1. ČTENÍ Jer 31,7-9

Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnout. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým provorozencem.“

MEZIZPĚV Žl 126,1-2ab.2cd-3.4-5.6

Žalm navazuje na zaslíbení návratu ze zajetí. To skutečně nastalo, ale o padesát let později. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.

* Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu. * Tehdy se říkalo mezi pohany: „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost. * Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem. * Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ Žid 5,1-6

Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.

Čtení z listu Židům

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti i za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale (dal mu ji) ten, který mu řekl:,Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘, jak říká i na jiném místě:,Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova‘.

EVANGELIUM Mk 10,46-52

Když (Ježíš) a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.