I já bych se zde rád podělil se svým příběhem, ve kterém jsem žádal o Boží pomoc. Podílím se na řízení nákladních lodí. Není to až tak složité, jak by se mohlo zdát, ale chyby – byť malé – se neodpouští. Stalo se to zhruba před dvěma lety. Vraceli jsme se z Brazílie s nákladem bauxitu a já měl noční službu na lodním můstku. Pluli jsme zrovna zálivem sv. Vavřince v Kanadě. To místo je známé výskytem vzácných velryb – a to je také důvod, proč jsou všechny lodě pečlivě monitorovány a každé překročení rychlosti, které by je mohlo vyplašit, je tvrdě postihováno.

Během předjíždění jiné lodě jsem ale opomněl rychlost kontrolovat a náhle jsem zaregistroval urgentní rádiové volání z pobřežní stanice. O chvíli později už mi kanadská pobřežní správa vyhrožovala soudem, vysokou pokutou a odebráním licence.

V ten moment jsem zatoužil po Boží pomoci a začal jsem se modlit. Věděl jsem, že jde o závažnou věc, která je místními orgány vnímána velmi přísně, protože kladou důraz na ochranu životního prostředí. A ač byla rychlost překročena jen v jednotkách procent, Kanaďané takzvaně neberou zajatce, čili nic nepromíjí, když jde o velryby. Pokuty mohou dosahovat až závratného čtvrt milionu dolarů (tedy asi 5,5 milionu korun). To bych neplatil já, nýbrž rejdař, který by se ovšem neváhal podělit o náklady represe. Od té doby jsem se každý večer modlil bolestný růženec a doufal, že postih bude spíše neformální a nedojde k vyšetřování, že bude přihlíženo k tomu, že rychlost byla překročena minimálně a jen na několik minut. Nikdo mě ale už nekontaktoval. Bohu děkuji za duchovni posilu a vyhýbám se všem snímkům s velrybami. Mám z nich fobii.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.

Čtenář VOJTĚCH z Moravy