Svatý otec je přesvědčen, že církev potřebuje reformu, uzdravení a oživení. Je totiž patrné, jak se z našich společenství postupně vytrácí živá víra a zapálení pro Krista, ačkoliv bychom měli být rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu, jenž nás vykoupil a učinil novým stvořením. Našim rodinám, bohužel, chybí mnohdy vitalita k tomu, aby byly živou domácí církví, církví v malém. Jsme tedy pozváni k přemýšlení nad tím, co bychom měli dělat, abychom dokázali předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží a abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury.

Pokorně naslouchat

Papež František nás všechny volá ke spolupráci, protože všichni jsme spoluodpovědní za církev. Nechce, aby zahájená synoda pracovala jako nějaká konference, z níž vzejde další učený dokument, který skončí v knihovně, ale přeje si, abychom se pokusili, každý na svém místě, o obnovu církve v tom prostředí, ve kterém žijeme. (…)

V současné době jsme nemocní individualismem. Žijeme, přemýšlíme a jsme soustředěni až příliš sami na sebe, a tudíž ani nedáváme dostatečnou příležitost Duchu Svatému, aby z nás budoval živé společenství církve. (...)

Prvním krokem by mělo být naše vlastní ztišení a pokorné naslouchání. Jestliže miluji a respektuji toho, kdo mluví, nechám ho s trpělivostí sdělit jeho názor. Když mluví a má jiný názor, snažme se hledat v jeho názoru semena pravdy. Neměli bychom ho umlčet svými vlastními argumenty, ale spolu s ním se snažit dojít k nalezení pravdy. Vzájemná láska a pochopení je podmínkou každého plodného dialogu proto, že je znamením otevřenosti Duchu Svatému, který je láska. Chceme-li správně poznávat Boží vůli, musíme být především pokorní, protože jen pokora očišťuje naše názory a pohledy. A podmínky správného poznávání nám velmi konkrétně ukazuje Písmo svaté.(…)

Musíme se znovu učit naslouchat hlasu Ducha Svatého ve svém nitru, ne touhám těla, které vedou k pohodlnosti, lenosti a dalším neřestem. Svatý Pavel vyjmenovává plody, které přináší život podle Ducha: „Ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší“ (Flp 1,9–10a). Předpokladem správného poznání je tedy láska, protože bez lásky vidíme zkresleně.

Odvaha k rozhodnutí

Obnova církve může v našich rodinách začít jen tehdy, když budeme schopni o těchto věcech společně mluvit. Stejně tak to bude v našich farních radách nebo mezi našimi spolupracovníky. Obnova církve začne ve farnosti, když budeme schopni tímto způsobem řešit i ty problémy, které někdy můžou opravdu tížit. Moudré rozlišení a rozhodnutí náleží představenému, tedy ve farnosti faráři, v diecézi biskupovi, v univerzální církvi papeži. Každý přitom musí respektovat své kompetence a působení Ducha Svatého v dějinách. Představený nesmí mít strach udělat rozhodnutí, které je v souladu s církví a uskutečňováním Božího slova v dané situaci.

Milovaní bratři a sestry, zapojme se ve svých farnostech a spolu s kněžími hledejme, zvlášť v modlitbě, odpovědi na papežovy otázky. Nepromarněme tuto příležitost, kdy můžeme udělat novou zkušenost živého společenství v modlitbě a vzájemné lásce. Tak budeme mít totiž i podíl na oživení tajemného těla Kristova, jímž je církev.