V dalších letech se rozhodl pro distanční studium oboru Teologické nauky na Katolické teologické fakultě UK. „Ke studiu mi dal doporučení duchovní správce zbraslavské farnosti P. Petr Koutecký SJ se slovy: ‚To bys časem mohl být třeba jáhen.‘ Takže ve mně od počátku studia tato myšlenka zrála,“ přibližuje Megela motivaci. „Během několika let jsem to konzultoval s mnoha lidmi – jestli si třeba něco nenalhávám –, ale ode všech se mi dostalo podpory a ujištění, že jáhenství je správná volba. Po ukončení magisterského studia jsem se svolením manželky zažádal o formaci. Kdybych na Boží volání neodpověděl, byl bych v životě nešťastný. Naše farnost je živá a dobře fungující, takže se na další společnou službu s duchovním správcem P. Janem Gerndtem a trvalým jáhnem Vladimírem Hudouskem opravdu těším,“ uvádí Megela.

Dalším trvalým jáhnem se stal Marek Šmíd, historik a vyučující na KTF UK, který bude sloužit ve své farnosti Jirny, hlavně v kapli Panny Marie v Klánovicích. „Cítil jsem to hluboce uvnitř a chápal, že mé vzdělání směřuje především sem. Vždy jsem jáhenství vnímal jako službu – život ve farnosti totiž nejsou pouze nedělní mše svaté, ale i náboženství pro děti, různá setkávání, duchovní rozhovory i návštěvy nemocných,“ zamýšlí se.

Svěcení přijali dále nemocniční kaplan Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kolouch, Ondřej Špaček z farnosti Benešov, Jan Špaňhel, který bude sloužit ve farnosti Čakovice, Viktor Mach, který nastoupí do farnosti Kyje a Černý Most, Jakub Haloda pro farnost Kunratice, Jan Šulc pro farní společenství při barrandovském kostele Krista Spasitele, kde již působí jako kostelník, nebo František Drozd z farnosti Slaný.

Na trvalé jáhenství se kandidáti připravovali tři roky při pravidelných setkáních jednou za dva týdny – včetně dvou vícedenních duchovních cvičení – a to pod vedením Mons. Michaela Slavíka, P. Karla Satorii či trvalého jáhna Martina Opatrného. Jako mimořádný zážitek zmiňuje Marek Šmíd duchovní cvičení v Rožmitále pod Třemšínem a na Svatém Hostýně. A Petr Megela jej doplňuje: „Příprava byla zaměřená na prohlubování duchovního života, liturgii i praktické působení ve farních společenstvích či rodinách. Někteří z kolegů už během ní působili v nemocniční nebo vězeňské pastoraci.“ Devítičlennou skupinu během přípravy nikdo neopustil. „Velký dík patří nejen těm, kteří nás doprovázeli, ale i našim manželkám a rodinám za podporu,“ uzavírá.