Do akce s názvem Misijní putování k Panně Marii se od května a během letních měsíců zapojili jednotlivci, rodiny i skupinky malých misionářů, sdružených například v Misijním klubku. Mnozí účastníci svou pouť spojili nejen s podporou misijních projektů, ale také s dalšími dobrými skutky, jako je úklid odpadků v přírodě nebo údržba místního pramene či studánky. Podzimní putování lze využít také jako přípravu na Misijní neděli.

Misijní klubko z Proseče aktivitu využilo jako prázdninový program pro rodiny s dětmi a postupně se vypravilo na několik poutních míst. O průběhu putování nám podávala zprávy vedoucí klubka Marie Rejmanová.

„Z Nových Hradů se Misijní klubko v Proseči vydalo na pěší pouť za Pannou Marií Karmelskou, kde jsme se dozvěděli o chlapci jménem Aisuky, který žije na Papui Nové Guineji. Oba jeho rodiče zemřeli na AIDS, babička, která ho vychovává, bojuje s chudobou a nemocemi. Misionář, který působí v jeho oblasti, obchází rodiny s nemocnými dětmi a platí jim pobyt v nemocnici. Tak pomohl uzdravit také Aisukyho. Aby to mohl udělat, dostal na to peníze z Papežských misijních děl v České republice.

Jeden ze zvyků ostrovanů je vítání návštěv barevným květinovým věncem. My jsme si takový věnec na pouť vyrobili. Během cesty jsme lovili ryby a vyhýbali se nebezpečným krokodýlům. U kapličky jsme Panně Marii poděkovali za to, jak moc dobře se máme, a zároveň jsme mysleli na starosti a bolesti dětí z Austrálie.

Na pouti do kostela Zvěstování Panny Marie v Janovičkách jsme se seznámili s dívkou Wičampi Maka, která pochází z Jižní Ameriky, proto jsme si namalovali tváře jako indiáni. Děti cestou našly kamínky, na které nakreslily pro Pannu Marii obrázek. V polovině cesty nás zastihl déšť... Pod stromy se děti zabavily vymýšlením zvířat na jednotlivá písmena slova „AMERIKA“. V kostele děti z kamínků vytvořily pro Pannu Marii srdíčko, společně jsme zazpívali mariánské písně a v modlitbě mysleli nejen na naše děti, ale i na ty, které žijí v Americe.

Další putování prosečských rodin vedlo do kostela v Předhradí k Panně Marii Bolestné. Setkání jsme zahájili pozdravem „Moni onse“. Seznámili jsme se totiž s chlapcem Tumainim, který pochází z Malawi. A protože Tumaini rád hraje na buben djembe, i my jsme si na africké bubny zahráli. Několikrát nad našimi hlavami proletěl čáp a my se cítili skoro jako na safari.

Poté už jsme se vydali na dvoukilometrovou cestu, která vedla okolo hradu Rychmburk a řeky Krounky. Vyzkoušeli jsme si, jak to mají velbloudi náročné, udržet mezi hrby náklad. Děti musely udržet na zádech pouze malý bonbónek, ale nebylo to úplně snadné. U řeky děti nosily vodu, aby naplnily studnu. Navštívili jsme už zmiňovaný hrad a jeho sklepení. Za chlapce Tumainiho a ostatní děti v misijních zemích v Africe jsme prosili Pannu Marii v modlitbě svatého růžence.

Cítím, že tato setkání mají obrovský smysl, mám z toho radost a těším se na další pouť.“

Další příspěvky a inspiraci lze najít na facebookových stránkách PMD anebo v samostatné FB skupině Misijní putování.

Pokud jste se s námi ještě nevydali, můžete se k nám kdykoliv přidat, protože Misijní putování lze absolvovat i v domácích podmínkách. Pokud využijete materiály, které jsme pro vás připravili, navštívíte s námi misijní země, kde Papežská misijní díla v ČR pomáhají.

Více zde.