Prožila jsem dlouhé manželství s manželem, který nežil křesťanský život, ale přesto, když umíral, na poslední chvíli se obrátil k Bohu. Tenkrát jsem se za to modlila a při jeho odchodu na věčnost jsem cítila vděčnost a radost za tuto milost.

Zůstala jsem pak jako vdova sama, a protože jsem byla docela mladá, prosila jsem dál Pána o muže, se kterým bych si mohla rozumět. A ve stáří bychom si mohli vzájemně pomáhat. Pán vyslyšel i tuto moji prosbu, a to doslova.

Napsala jsem do Katolického týdeníku inzerát na seznámení. Nejprve ten první, na který mně sice odepsalo několik mužů, ale zažila jsem jen zklamání. Odvážila jsem se podat inzerát podruhé a dostala zase několik odpovědí. Ale jen jedna z nich obsahovala číslo mobilu.

Hned jsem volala a pocítila, že jde o vzácného člověka, poslaného Boží prozřetelností. Bydlel pouhé tři kilometry ode mě a sloužil jako kostelník ve farnosti. Setkali jsme se a hned jsme si rozuměli. Krátce nato jsme vstoupili do manželství, s prosbou o Boží požehnání a vzájemné porozumění a o Boží pomoc na naší cestě životem.

Nedávno jsme zažili vážnou zkoušku. Manžel onemocněl na koronavirus. Virus způsobil, že byl dlouhých 14 dní napojen na dýchací přístroje. Když ho odpojili, hned dvakrát po sobě prodělal zápal plic. Tento velmi vážný stav trval pět týdnů a hraničil se smrtí. Ale manžel zabojoval, začalo se mu dařit lépe, a když to bylo už možné, přesunul se na lůžko k nám domů. Tady byl úplný ležák asi půl roku. Ale společně s Boží pomocí jsme vším prošli a pomáhali si. Nyní manžel chodí s pomocí chodítka. Společně děkujeme Bohu za jeho uzdravení a naši společnou sílu, v nemoci i ve stáří.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.

O autorovi| Čtenářka LUDMILA z Moravy