Už je to 23 let, co se mi narodil můj první syn. Otěhotněla jsem tenkrát v zahraničí a otcem mého dítěte byl cizinec. Jako partner se moc neosvědčil, proto jsem se vrátila domů do ČR, kde jsem i porodila a bydlela zatím jako svobodná matka u své mámy. Ta se mi snažila být oporou a různě mi pomáhat, ale někdy toho na mě bylo až moc a měla jsem pocit, že se nemůžu sama jako matka moc realizovat. Táhlo mě to zpět k „cizinci”. Nakonec přijel a nějakou dobu bydlel u nás. Myslela jsem, že si spolu najdeme bydlení, ale on takto vůbec nepřemýšlel. Není divu, že se vztahy s mojí mámou vyhrotily. Do toho jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Byla jsem jako mezi mlýnskými kameny – hádala jsem se s přítelem i s mamkou. Věděla jsem, že musím odejít, abych mohla prožít těhotenství v klidu, protože mě ani nenapadlo jít na potrat. Rozhodla jsem se hledat pomoc v pražské Poradně pro ženy. Tam mě odkázaly na Domov pro dětský život. Domluvila jsem si schůzku s pracovnicí sdružení, které Domov provozovalo. Ta mi vše vysvětlila a dodala důvěru, že odchod do Domova by mohlo být dobré řešení. Byl sice daleko od Prahy, ale to mi tolik nevadilo.

Přítel jel s námi s tím, že si tam najde někde ubytování. Bylo mi tenkrát už jedno, jak to udělá. Potřebovala jsem být někde v bezpečí se svým rok a půl rok starým synkem a svým těhotenstvím. Pamatuji si jako dnes, jak na nás na vlakovém nádraží čekala sympatická paní a pak nás vezla autem do nedaleké vesnice.

V Domově se mi hned zalíbilo. Nikdy předtím jsem v žádném azylovém domě nebydlela, ale po peripetiích, kterými jsem v posledním období prošla, jsem byla vděčná za jakýkoli příbytek, kde budeme moct pobýt delší dobu. Byla jsem vyčerpaná, potřebovala jsem se dát dohromady, abych mohla zase normálně fungovat. Domov mi nabídl vlastní prostor, kde jsem si mohla srovnat myšlenky. Pracovnice byly milé a vstřícné. Nabízely se mi zde různé aktivity. Přišlo mi úžasné, že se zde můžu naučit spoustu věcí zadarmo – třeba šít na šicím stroji, připravit se na porod (u prvního syna byl dost traumatizující), naučit se pečovat o dítě, uvařit teplá jídla. Mě to všechno tenkrát velmi bavilo. Také tu byl vždy někdo, s kým jsem se mohla poradit. Navíc jsme byli pryč z Prahy, na vzduchu, mohli jsme chodit každý den na dlouhé procházky do přírody. Cítila jsem, že se mohu konečně začít posouvat. Přítel tu také pořád někde byl a často jsme se vídali, mohla jsem ale regulovat, jak často se nechám atakovat jeho záchvaty žárlivosti, a také s odstupem přemýšlet, co mě k němu stále tak přitahuje, když vlastně jako partner vůbec nefungoval. Nakonec náš kontakt přerušil jeho nástup do výkonu trestu. Potom jsem se cítila alespoň na nějaký čas svobodně. Mohla jsem konečně dát do pořádku svůj vztah s mamkou, za všechno se jí omluvit a taky ji pozvat na návštěvu do Domova. Z azylového domu tenkrát moc nadšená nebyla (společná kuchyň, sociálka…), ale pro mě to byl ostrov bezpečí.

Za vše snad hovoří příhoda, kdy se mě moje (tenkrát se to tak ještě nenazývalo) klíčová pracovnice zeptala, kam bych chtěla z Domova odcházet, a já odpověděla: „Hlavně do žádnýho azyláku.” Oni si pak říkali mezi sebou, že asi ani nevím, že už v jednom azyláku jsem.

Během pobytu se mi narodil druhý syn. Porod byl díky doprovodu pracovnice Domova nesrovnatelně lepší než ten první, kde jsem byla tenkrát sama. Potom jsem se cítila i jako matka mnohem sebejistěji a hlavně jsem měla dobré zázemí a podporu pracovnic, které se mi pak staly přítelkyněmi.

Můj život pak sice ještě nebyl snadný, ale vnitřně jsem od té doby měla už pořád pocit, že vše má svůj smysl a že smyslem života je se posouvat a rozvíjet a na maximum využít svůj potenciál. Měla jsem štěstí, že jsem zde potkala tak báječné lidi, kteří mi jsou dodnes inspirací.

NIKOLA KŘEHOVÁ, vedoucí Bytů Na počátku 

Byty Na počátku

Byty Na počátku nabízejí maminkám s dětmi v tísni pomoc spojenou s přechodným ubytováním. Cílem služby je posílit dovednosti a znalosti žen tak, aby byly schopny vlastními silami zvládat nároky spojené s rodičovstvím a samostatným životem. Maminky se svými dětmi bydlí v samostatném bytě, mohou se však spolehnout na podporu a doprovázení sociálních pracovnic. Byty Na počátku se svým charakterem podobají tréninkovému bydlení v přirozeném prostředí. Práce s klientkami v Bytech Na počátku je postavena na individuálních potřebách každé rodiny.

Součástí služby je: 

• ubytování v samostatném bytě 
• podpora a nácvik rodičovského chování 
• poradenství zaměřené na osobnostní rozvoj, které vytváří prostor pro reflexi vlastního fungování ve vztazích 
• sociálně terapeutická práce s dětmi rozvíjející jejich sociální schopnosti a dovednosti
• poradenství nebo doprovod na úřady (pomoc při orientaci v této záležitosti)
• poradenství v oblasti fungování sociálních systémů, vzdělávání a práva 
• krizová intervence