Martino, jak bys charakterizovala Domov pro dětský život?

Domov je místo pro mámy, které život přivedl do situace, že nemají bydlení. Často jim chybí rodina i jakákoliv podpora, ale jsou těhotné nebo mají děti a nemají kam jít. Pro tyto mámy tady jsme.

Jaké ženy k vám přicházejí? Jakou mají minulost? S jakými obtížemi se na vás obracejí?

Většinou jsou to ženy, které už samy neměly stabilní bydlení. Často vyrůstaly v dětských domovech, přežívaly na ulici nebo mají za sebou nějakou drogovou nebo alkoholovou minulost. V zásadě jsou dvě možnosti: Buď přijdou těhotné a řeší, že bydlely různě po kamarádech nebo i na ulici. Ale už potřebují stabilitu pro sebe a své dítě. Proto k nám přijdou. A pak jsou tu ženy, které už děti mají. Třeba je opustil partner nebo přicházejí z domácího násilí, není výjimkou, že přišli o bydlení oba i s partnerem a nemají kam jít.

Co u vás tyto ženy najdou? Co u vás mají k dispozici?

Každá maminka má pro sebe a své děti svůj pokoj a s jednou až se dvěma maminkami se dělí o koupelnu a společnou kuchyň. Na pokoji mají k dispozici běžný, hlavně ale čistý nábytek. Máme krásnou velkou zahradu s posezením a dětskými prolézačkami, kterou maminky i děti můžou navštěvovat. Kromě počítačové místnosti mohou klientky využívat v celém Domově wifisíť. To je pro maminky hodně důležité, protože chtějí zůstávat v kontaktu se svými blízkými. V šicí dílně najdou vše pro výrobu nebo opravu textilu. Pro zájemkyně nabízíme i kurzy šití.

Na co se při práci se ženami zaměřujete? V čem je chcete posunout?

Záleží hlavně na tom, co chtějí naše klientky. Zpočátku se soustředíme hlavně na jejich psychickou stabilizaci, aby našly místo a pocit bezpečí a zklidnily se. Pak už můžou řešit další problémy. Zjišťujeme, proč se stalo to, co se stalo. A především, jak situaci vyřešit.

Jak s maminkami pracujete?

Jednou za týden řešíme s ženami jejich individuální plán. Hned na začátku klientka zadá nám, sociálním pracovnicím, svou zakázku, se kterou do Domova přichází. My s ní mapujeme její situaci a společně zjišťujeme, s čím by potřebovala pomoct. Tímto způsobem pokračujeme a plánujeme jednotlivé kroky k cíli, který si žena sama určila. Než žena získá bydlení, často tomu předchází řada dílčích úkolů. Je to všechno o schůzkách, kde vycházíme z individuálních potřeb klientek.

Liší se nějak situace, pokud přijde maminka s dětmi a pokud přijde těhotná maminka, která děti nemá?

S těhotnou maminkou se většinou nejdřív řeší peníze, aby měla z čeho zaplatit ubytování. Ptáme se, co má připravené na miminko, jestli chodí na pravidelné prohlídky a jestli je všechno v pořádku. Většinou nemá vůbec žádné prostředky, a tak jí díky našim dárcům poskytneme veškerou výbavičku pro miminko, kočárek, pleny a připravujeme ji do porodnice, včetně tašky a předporodní přípravy.

Z porodnice ji zase přivezeme, přivítáme je s miminkem a zpočátku asistujeme i při běžných činnostech, jako je třeba koupání. Časem se na nás může obrátit, kdykoliv má nějaké pochybnosti, a my jí pomůžeme. V případě potřeby můžeme zajistit i kontakt s dalšími specialisty nebo s lékařem.

Jak vás postihla pandemie? Co jste museli v Domově a ve svém provozu změnit?

Pandemie nás hodně zasáhla, protože jsme nemohli dělat s maminkami skupinové aktivity, kterých tu nabízíme širokou škálu. Ruční práce, vaření, péče o domácnost, příprava na Vánoce, velikonoční pečení, vánoční pečení – bylo strašně málo těchto aktivit. Museli jsme zkracovat délku jednání s maminkami na maximálně 30 minut a samozřejmě jsme používali ochranné pomůcky. Vytvořili jsme prostor pro karanténu, aby se nám ten vir nedostal dál do Domova. Maminka, která přišla, musela jít nejdřív do karantény. Takže nám najednou zaplnila dva pokoje, které jsme nemohli obsadit nikým jiným.

Mnoho lidí vám přispívá věcnými dary. Jaké věci nejvíc využijete a co vám schází?

Schází nám oblečení pro maminky. Jsou to mladé ženy, chtějí se oblékat moderně. Takže chybí oblečení, a hlavně boty pro maminky.

Co pro vás znamená podpora drobných dárců?

Jsme za ně ohromně rádi, protože si nedokážu představit, jak bychom mohli bez dárců fungovat. Nevím, kde bychom brali ty oblečky, kosmetiku, pleny. Jsem za to strašně moc vděčná. Hodně nám pomáhá i spolupráce s potravinovou bankou.

O lidech v azylových domech se říká, že si služeb neváží a nemají motivaci svůj život změnit k lepšímu. Jakou zkušenost máte vy?

Zkušenosti máme různé. Jsou maminky, které si pomoci neváží nebo berou to, co všechno jim dáváme, jako samozřejmost. Ale řekla bych, že se spíš setkávám s ženami, které si naší podpory váží, chtějí na sobě pracovat a svou situaci měnit. Často jsou to těhotné ženy, které přišly už na začátku těhotenství, neměly kam jít, byly v hrozné situaci. Vzpomínám si na ženu, která tu byla jen měsíc a dala si svůj život do kupy. Utekla od násilného partnera a u nás pečovala o své sotva dvouměsíční miminko. Nevěřila si a nevěděla, co se svým životem, ale za ten měsíc si utřídila myšlenky a odešla. Doteď se nám ozývá, pořád vzpomíná na to, jak jsme jí tady pomohli.

Z poslední doby tu máme maminku, která přišla těhotná, vyrůstala v dětském domově a pak různě v pasťácích až do zhruba 18 let. Pak skončila na ulici. Nevěděla, co se svým životem. Otěhotněla a přišla do domova psychicky úplně zničená. Dřív se totiž léčila na psychiatrii, ale někdo jí poradil, že má vysadit léky, když je těhotná. Výsledkem bylo, že se u nás objevila už úplně rozhozená. Celá se třásla, působila jako vystrašená malá holčička. A čekala miminko! Naštěstí u nás byla od začátku těhotenství, takže se stihla krásně připravit na příchod děťátka. Navštěvovala předporodní přípravy, dali jsme jí oblečení, kočárek. Po porodu jsme jí poskytovali podporu v tom, aby upevňovala vztah matka a dítě, aby si byla jistá, jak s miminkem zacházet a neublížit mu. Naučila se, co je všechno důležité a stala se mnohem zodpovědnější. Chodila pravidelně k psychologovi i k psychiatrovi. Zlepšila se v hospodaření s penězi. Už jenom to, že se naučila samostatně zvládat péči o dítě a že pochopila, že nikdy nesmí dopustit, aby jí nevystačily peníze na jídlo a potřeby pro dítě. To beru jako velký úspěch.

Kolik ročně domovem projde klientek a dětí?

Loni to bylo kvůli koroně slabší. Ubytovali jsme 17 žen, z toho 6 těhotných, a celkem 21 dětí. O rok dříve bylo jen těhotných 17. Výhoda je v tom, že jsme menší azylový dům. A na čem si zakládáme, je opravdu individuální přístup. Takže když maminka kdykoliv cokoliv potřebuje, vycházíme z jejích potřeb. Maminky k nám přicházejí hlavně přes Poradnu Na počátku.

V letošním roce jste rozšířili nabídku ubytování pro ženy s dětmi až do 15 let, co vás k tomu vedlo?

V současné době existuje řada zařízení, která berou těhotné prvorodičky, ale praxe ukazuje, že je stále mnoho žen i s odrostlejšími dětmi, které se opět dostaly do jiného stavu a řeší momentální bytovou nouzi. Dozvídáme se o nich nejen prostřednictvím Poradny Na počátku, ale i díky spolupráci s odbory sociálně právní ochrany dětí. Jen kvůli věku dětí jsme tyto lidi ale nemohli přijmout, i když jsme tu pro ně a rádi jim pomůžeme. Naším cílem je, aby v Domově každá potřebná žena našla místo, bezpečí a psychickou podporu. Jsme tu pro ně.

JANA LOKAJOVÁ, Na počátku