Před nedávnem byl v rubrice Bůh v mém životě uveřejněn příspěvek jedné čtenářky, kde popsala svou zkušenost s přímluvou sv. Judy Tadeáše. Při čtení jejího příběhu jsem si uvědomila, že také já dlužím sv. Tadeáši velké poděkování za jeho mocnou přímluvu, kdy jsem jej prosila o pomoc. Ale k napsání dnešního textu mě vybídl ještě jeden zážitek. Při návštěvě poutního místa Vranova u Brna jsem v sakristii místního kostela uviděla velký obraz tohoto světce. Znovu jsem si připomněla onen zážitek, kdy mi pomohl, a silně jsem si uvědomila, že ho musím zprostředkovat i druhým, právě prostřednictvím této rubriky.

Už hodně dávno, snad v roce 1977, prodělala moje maminka mozkovou příhodu. Ochrnula na polovinu těla. Bylo jí ale tenkrát pouhých 52 let a mně 27. Byla to náročná situace pro všechny, těžce jsem ji prožívala. Moje kamarádka mi poradila, že mám jít prosit o přímluvu sv. Tadeáška do kyjovského kostela. Tehdy tam totiž stávala jeho socha. A tak jsem střídala návštěvy nemocnice s modlitbami v kyjovském kostele, kde jsem klečela, plakala a prosila.

I když se lékaři o nějakém zlepšení nevyjadřovali, pevně jsem doufala v zázrak. A on se stal. Maminka – sice na půl těla ochrnutá – zůstala s námi ještě dalších 27 roků. A byly to krásné roky. Byla sice tělesně postižená, ale mysl měla v pořádku.

Jsem dodnes přesvědčena, že sv. Tadeášek mou prosbu o přímluvu opravdu vyslyšel a zrovna tak, jak já prosila jeho, on za mě prosil v nebi u našeho nebeského Otce. Děkuji mocnému přímluvci sv. Tadeášovi a neustále se na něj obracím ve svých potřebách.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.