„Myslela jsem, že se z velikých dluhů už nikdy nedostanu, a vy jste mně ušetřili peníze na lichvářských úrocích,“ „Nic takového pro mě ještě nikdo nikdy neudělal“ anebo „Raději tu neuklízejte, ale hlavně si se mnou povídejte.“ Jen hrstkou citací z poděkování klientů připomíná zástupkyně ředitelky šternberské Charity Pavlína Vyvozilová bezpočet příběhů, které její kolegové za tři desetiletí řešili.

Vedle toho se ale ohlíží také za náročnějšími okamžiky – komplikovaným sloučením tří Charit ve Šternberku, Uničově a Litovli do jedné silné organizace s děkanátní působností v roce 2009, loňskými povodněmi na Uničovsku nebo požárem azylového domu pro matky s dětmi v Dalově – i postupným rozvojem organizace. „V oblasti investic se nám podařilo zakoupit a opravit budovu ve Šternberku, vlastní prostory má i uničovské středisko. Stále také obnovujeme rozsáhlý vozový park, teď například máme slíbenou podporu na nákup šesti elektroautomobilů,“ říká Vyvozilová. V současnosti podle ní pracuje ve šternberské Charitě 67 zaměstnanců a s dalšími více než třiceti se v průběhu roku uzavírají dohody o provedení práce. „V personální oblasti nás ale trápí nedostatek sester pro domácí zdravotní péči – tam se nacházíme v kritickém stavu, který je dlouhodobě neudržitelný,“ poznamenává a dodává: „Praví ‚chariťáci‘ se srdcem na dlani a velkou dávkou empatie vždy budou naším největším bohatstvím.“

Tři desítky let slaví také jinde. V Olomouci tak chce Charita k této příležitosti postupně zveřejnit 30 „příběhů od srdce“ a představit v nich své pracovníky, klienty i dobrovolníky. Zveřejněné jsou na webu www.olomouc.charita.cz.