Bohoslužbu zde celebroval v sobotu 11. září navečer a poté se s přítomnými také vydal procesím k dívčinu hrobu na nedalekém hřbitově. Jak mše svatá, tak modlitba růžence během průvodu byly obětovány za nenarozené děti a úctu k počatému životu – tedy na úmysl, za který Anička Zelíková (1924–1941) obětovala svůj život.

„Když jí bylo 14 let, dozvěděla se o interrupcích a nabídla život na smír za toto velké zlo. Pak následují tři roky utrpení a smrt,“ připomenul v kázání biskup Basler a pokračoval: „Kdo se trochu seznámil s jejím životem, tak ví, že Anička je bez jakýchkoli pochyb u Pána.“ Pro KT pak dodal: „Aničky si stále více vážím a jsem přesvědčen, že má a bude mít co říci každému, kdo se nespokojí s konzumem, ale bude hledat cosi opravdového, hlubokého a hodnotného. Její vztah k Bohu a k Ježíši je nádherný, srovnatelný s postojem sv. Terezie z Lisieux.“

Diecézní komise k blahořečení napajedelské rodačky vznikla roku 1991 a dekret o správnosti procesu vydala Kongregace pro blahořečení a svatořečení na jaře roku 1997. „Proces je nyní ve fázi sepisování tzv. positio. V březnu letošního roku arcibiskup Jan Graubner jmenoval novou postulátorku procesu se sídlem v Římě,“ shrnul biskupský delegát pro svatořečení P. Jiří Zámečník. Vedle úředních náležitostí je podle něj třeba také zázrak uskutečněný na Aniččinu přímluvu. (Rozhovor s P. Zámečníkem připravujeme pro některé z příštích vydání KT.)