7. 9. 2021
|Po svém jmenování na Apoštolskou nunciaturu ve Středoafrické republice (SAR) jsem na začátku srpna dorazil do této nádherné, zelení kypící země. Po pár dnech pochopitelně nemůžu činit unáhlené závěry, ale své první dojmy mohu shrnout do pár slov: chudoba, vřelé přijetí a beznaděj.
SAR se řadí mezi nejchudší státy světa, a podle některých statistik je dokonce zemí nejchudší. S chudobou se setkáte v zásadě všude, hlavní město nevyjímaje. Platy jsou velmi nízké, zatímco nákup jakéhokoliv zboží celkem slušně provětrá peněženku. Nezřídka lze zahlédnout skupinky lidí, kteří nemají co dělat, ale i neustálý pohyb osob po prašných či zablácených ulicích, který potvrzuje všudypřítomný pracovní shon.
Pro zástupce Svatého otce je SAR místem vřelého přijetí. Je to především díky návštěvě papeže Františka v roce 2015. Díky projektům podporovaným Svatým stolcem zde mnoho lidí ví, co je to nunciatura a kdo je nuncius.
A nakonec beznaděj. V SAR žije mnoho negramotných lidí a vzdělání dětí nepatří mezi nejrozvinutější. Ani zemědělství v této velmi zelené a vodou naplněné zemi nemá své místo. Děti jsou navíc často opuštěné kvůli nedostatků financí či jsou obviněny z čarodějnictví. Církev se skrze působení mnoha řádů tuto situaci snaží postupně měnit, ale není schopna nabídnout vzdělání a útočiště všem potřebným. V této situaci děti a mládež nevidí světlou budoucnost a možná je ani nezajímá, protože zřejmě nevědí, že se dá žít lépe.