HOMILIE

Může nás napadnout otázka, kdo je to Mesiáš. Tento výraz je odvozený z hebrejského Mašiah, což znamená Pomazaný Páně. Přeloženo do řečtiny je to Christos a do latiny Christus. Tímto titulem se honosili králové nebo proroci, kteří byli na počátku své služby pomazáni olejem. Lidé s nimi neměli vždy dobré zkušenosti, a proto očekávali ideálního Mesiáše, který by je vyvedl z veškeré bídy.

Prorok Izaiáš mluví o Božím služebníkovi, v němž vidíme právě Mesiáše, toho, který vzal na sebe utrpení a tím nás vykoupil: „Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous“ (Iz 50,6). Ježíš se ptá svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ A po různých odpovědích se ptá přímo: „Za koho mě pokládáte vy?“ Petr, mluvčí Dvanácti, na to odpovídá: „Ty jsi Mesiáš. Ty jsi ten Pomazaný Páně.“ Ježíš sice nakazuje, že o tom nesmí hovořit, ale rozvádí tuto myšlenku dál. Musí na to učedníky připravit, aby pochopili, že utrpením se vchází do nebeského království. Proto říká: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ Bylo to tvrdé slovo plně odpovídající Izaiášovu proroctví o Božím služebníkovi.

Pro pochopení kontextu je třeba si uvědomit, komu byla určena slova Markova evangelia. Sv. Marek doprovázel sv. Petra do Říma a tam stál po jeho boku. Když jej věřící v Římě požádali, aby písemně zachytil Petrova kázání, učinil to, chronologicky sestavil, a tak vzniklo druhé evangelium. Římané dobře věděli, co to znamená nést kříž. Mnozí, a patřili mezi ně zvláště křesťané, byli odsouzeni k tomuto způsobu smrti. Také sv. Petr byl ukřižován. Římští občané sice nesměli být takto popraveni, bylo to určeno jen pro barbary, ale tento krutý způsob smrti znali.

Ježíš vyžaduje od svých učedníků, aby jej následovali. To ovšem vyžaduje víru, o níž se zmiňuje v dnešním listě sv. Jakub: „Víra bez skutků je mrtvá.“ Následovat Krista můžeme nejrůznějším způsobem. Jde o to, abychom byli pozorní a dokázali mu naslouchat. Chce, abychom žili v co nejužším spojení s ním, naslouchali mu a tak mu patřili. Není to snadné, ale je to cesta, po které bychom se měli dál ubírat.

V modlitbě dne prosíme Pána: „Dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem.“ Milovat Boha a sloužit mu nerozděleným srdcem je základní požadavek: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina svého Boha celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (Dt 6,4).

O autorovi| Mons. EMIL SOUKUP, plzeňský diecézní penitenciář