Navíc jsou v pořadí už čtvrtý a pátý, když nepočítáme mláďata! Zdejší farář P. Zdeněk Fučík si totiž už jako kaplan v Osové Bítýšce všiml, jak tamní farní ovečky přitahují děti a ty pak z kostela neutíkají rovnou domů, ale rády pobudou a na faru si přijdou i společně zahrát nebo popovídat. Když potom kněz přišel v roce 2008 do Protivanova na Prostějovsku, pořídil pár ovcí i sem. „Jenže časem už měl v okolí ovce kdekdo a lidem trochu zevšedněly. A já chtěl, abychom tu měli něco zvláštního. Váhal jsem mezi pštrosem a klokanem, ale protože pštros dokáže být dost agresivní, rozhodl jsem se pro klokana,“ vzpomíná P. Fučík.

A tak se v roce 2013 během farního dne děti dozvěděly, že se na farní zahradu mezi ovečky přistěhuje nové zvíře, a dostaly za úkol navrhnout pro něj jméno. Mezi čtyřicítkou návrhů zabodoval Jeremiáš – a tak klokan Bennettův, který se vzápětí objevil, přijal jméno po tomto starozákonním prorokovi. Stal se hrdinou farního časopisu Vánek, okrasou farního webu i ozdobou a magnetem farnosti.

Se jmény hrdinů ze Starého zákona

„Klokan Bennettův je malý druh, vestoje měří zhruba tři čtvrtě metru. Je býložravec a žere prakticky totéž co ovce – trávu a seno, vodu, jablka, mrkev. Dává se mu také oves a pšenice a sem tam suchý rohlík,“ popisuje P. Fučík. Ve farnosti nevyhazují prošlou zeleninu – „protože je to dar Boží“ – ale spotřebují ji farní zvířata. Klokan Jeremiáš už sice bohužel ne: byl ještě mládě, když se na farní zahradu dostala liška a zvíře zabila. Avšak ve výběhu ho nahradili Samson a Dalila – klokaní pár, který měl postupně čtyři mláďata.

„Samson a Dalila byli černí, ale čtvrtý klokánek se narodil celý bílý. Nedařilo se mi ho prodat, ovšem jeden chovatel naopak projevil velký zájem o jeho rodiče. Nakonec jsem prodal je a z výtěžku sehnal a koupil bílou samičku,“ přibližuje farář.

V domečku na protivanovské faře tedy dnes žijí Samson a Dalila II. a pomáhají návštěvníkům uvědomovat si, že – slovy pana faráře – „dar stvoření pochází od Boha“. Klokánci jsou poměrně plaší, od lidí se drží dál, vystačí si spolu. „Protože pohlavně dospívají v roce, v roce a půl, máme naději, že na podzim možná budou mít mládě,“ těší se P. Fučík.

Klokan Bennettův není v našich zeměpisných šířkách zase taková rarita, jak by se mohlo zdát. V České republice jej kromě zoologických zahrad chovají lidé na klokaních farmách i v domácích výbězích. Cena za jedno zvíře se pohybuje mezi poměrně nízkými 15 až 30 tisíci korunami. Snášejí zimní teploty a o svou srst i drápky se postarají sami. Není tedy vlastně skoro s podivem, že se nedívají přes plot v každé druhé vesnici? P. Fučík se tomu směje. „Sám mívám pocit, že už se klokani trochu okoukali. Možná budu muset příště pořídit tygra,“ uzavírá žertem.