SESTRA SÁRA

Za dar povolání, který mi umožňuje tady žít. Za prostor, ticho, louku, les, za zpěv ptáků. Za fyzickou práci a kontakt se zemí.

Jsem vděčná a nesu v srdci každého, kdo k nám přichází s nabídkou pomoci; za lidi, kteří po celodenní brigádě děkují, že tu mohli být. Dojímají mě jména lidí, kteří nám finančně přispívají a kteří tak vyjadřují, že náš způsob života je pro ně důležitý.

Jsem vděčná za své sestry, za to, s jakou velkodušností a odvahou procházejí tímto pro nás netypickým obdobím. Jsem hluboce vděčná za čas vnitřní modlitby a za pokoj a radost, které dává Bůh. S úžasem děkuji za každý den i za celou cestu, po které nás Pán vede.

SESTRA MARKÉTA

Jsem vděčná Pánu, že nás pozval na toto místo. Před časem, když jsme se sestrami mluvily o tom, jakou komunitou bychom chtěly být, vnímaly jsme pozvání být komunitou, která volá druhé k životu. Volá k životu ty, které do ní přicházejí hledat své povolání, volá k životu ty, se kterými nás pojí pouto přátelství, a ty, kteří za námi jezdí a budou jezdit trávit nějaký čas poblíž našeho kláštera, volá k životu i mnohé známé a neznámé, za které se modlíme. Až tady v Drastech jsem si uvědomila, že jako první na tomto místě volá Pán k plnosti života každou z nás. On nás zve, abychom měly účast na jeho stvořitelském díle budováním nového kláštera. Spolu s námi na něm mají podíl všichni naši brigádníci a dobrodinci, kteří nás podporují a modlí se za nás. Budování je často velmi náročné, obnáší utrpení, bolest, pot, únavu... Ale zároveň Bůh skrze toto všechno bohatě obdarovává, rozšiřuje naše srdce, aby mohl dát ještě víc a uvádět nás tak do plnosti života. Jsem vděčná za to, že náš Bůh je Pánem života a Bohem živých.

SESTRA MIRIAM

Kromě svých věčných slibů jsem v uplynulém roce byla Bohu vděčná za to, že v této nelehké covidové době všichni moji příbuzní, blízcí a přátelé překonali všechny těžkosti a překážky bez velké zdravotní, sociální nebo i finanční újmy. Prosby, které během covidu, ale i mimo něj dostáváme, jsou často od lidí, kteří velmi trpí důsledkem různých tělesných nebo duševních nemocí a beznadějí v sociální nebo finanční oblasti.

Také jsem moc vděčná za všechny ty, kteří i navzdory svým těžkostem v tomto období přicházeli s ochotou pomoci v našem budování, a také těm, kteří nás podporují modlitbou i finančně. Od mnohých je to zajisté velká oběť, kterou chtějí přinést z lásky k Bohu nebo k nám a také k těm, kteří tady v prostorech modlitby, ticha a přírody budou ve svých srdcích hledat Boha.

SESTRA TEREZKA

Jsem Bohu moc vděčná za to, že během budování našeho nového domova můžeme často hmatatelně zakoušet Boží péči a ochranu svatého Josefa. Na tomto místě můžeme my sestry i lidé, kteří k nám přicházejí, zakoušet Boží přítomnost, vidět, že se Drasty stávají místem, na které se lidé rádi vracejí, protože je jim tady dobře, vnímají, že toto místo je požehnané. Už několik let zde pracujeme a modlíme se a je znát, že se proměňují nejenom stavby a okolní příroda, ale hlavně se celé toto místo stává prostorem pokoje a setkání s Bohem i pro lidi, kteří nám přicházejí.

SESTRA ALŽBĚTA

Jsem vděčná za ochotu lidí nasadit své síly a přijet nám pomoci. Zvlášť obdivuji ty, co k nám jezdí pravidelně a po malých krůčcích pomáhají tvořit celek. Krásné jsou i velké brigády, kdy se udělá najednou hodně práce a změny jsou nepřehlédnutelné.

 Ale to, co mě nepřestane fascinovat, je radost, kterou mnoho z nich má, radost z toho, že mohli pomoci, že přiložili ruku k dílu, radost z toho, že tu vzniká něco, co chce náš Pán.

 Jsem vděčná za to, že se mohu bosá projít po louce, za všechny krásné kytičky, co vyrostly v místech, která se podařilo vyrvat plevelu, za náš lesík, kde se člověk může schovat před sluncem, za náš sad, loňskou úrodu dýní a hub, za to, že nad veškerou naší snahou bdí náš dobrý Bůh.

SESTRA MARIE

Už jste někdy Bohu děkovali za hlínu na rukou a bláto na šatech? Za kočku na traktoru a brouka v koupelně? Já tedy ne. Dokud... Dokud jsem se nestala součástí společenství devíti žen, které daly Bohu šanci, aby projevil svou všemohoucnost. Říká se, že buď není na světě pro člověka zázrakem nic, nebo je jím všechno. Pro mě je tím největším zázrakem sám život a ten můžu tady v Drastech vychutnávat plnými doušky, takřka ho „hmatat“ v jeho nejrůznějších podobách, příjemných i náročných, mimořádných i všedních. Moc si přeji, aby se toto místo stalo pro všechny místem setkání s Bohem, který je život sám a hojně ho vylévá. A tak chci poděkovat Vám všem, kteří k tomu jakkoliv přispíváte. Chci poděkovat svým blízkým za jejich podporu. Děkuji také svým sestrám za jejich lásku k Bohu a hledání toho, po čem On touží. A děkuji Bohu, že u toho všeho můžu být.

SESTRA MILADA

Velmi mě dojímají reakce lidí, kteří sem za námi přijíždějí nebo se jen tak staví a kteří nám sdělují, jak se jim tu líbí, jak je toto místo pro ně požehnané a vnímají zde přítomnost Boží. Považuji to za „výsledek“ našich již mnohaletých každodenních modliteb ke sv. Josefovi, kdy skrze jeho přímluvu toto místo a lidi, kteří sem přicházejí a budou přicházet, svěřujeme Bohu, aby se zde oslavil a lidé se tu mohli setkat s Bohem. Naši každodenní námahu a obtíže spojené se stavbou považuji za zrno, které zde má padnout do země a odumřít, aby mohlo přinést mnohonásobný užitek a nový život.