K čemu je Zákon? (srov. Gal 3,19) To je otázka, kterou chceme po vzoru sv. Pavla prozkoumat. Je-li tu Duch Svatý a Ježíš, který nás vykoupil, k čemu ještě Zákon?

Apoštol píše: „Necháte-li se vést Duchem, nejste už pod Zákonem.“ Naproti tomu Pavlovi odpůrci tvrdili, že Galatští musí dodržovat Zákon, aby byli spaseni. Nostalgicky vzpomínali na časy před Kristem. Na těchto podmínkách se ale Pavel s ostatními apoštoly v Jeruzalémě nedohodl. Dobře si pamatuje Petrova slova: „Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové, ani my!“ (Sk 15,10) Ustanovení, která vzešla z onoho „prvního koncilu“ byla velmi jasná: zdržovat se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a smilstva (srov. Sk 15,28-29).

Když Pavel mluví o Zákoně, obvykle má na mysli Mojžíšův zákon, Desatero. Souviselo to se smlouvou, kterou Bůh uzavřel se svým lidem, a byl to způsob, jak tuto smlouvu naplnit. Tóra (hebrejský výraz pro Zákon) je souborem všech předpisů a pravidel, které Izraelité musí dodržovat. Dodržování Zákona zaručovalo lidem výhody smlouvy a zajišťovalo jim zvláštní pouto s Bohem, aby mohli pochopit jeho vůli a žít ve spravedlnosti. V té době bylo zapotřebí takového Zákona – byl to velký dar, který Bůh dal svému lidu. Všude bylo pohanství, modlářství a lidské chování, které z modlářství vycházelo. Několikrát, zejména v knihách proroků, se uvádí, že nedodržování předpisů Zákona představuje skutečnou zradu smlouvy, která vyvolává reakci Božího hněvu. Spojení mezi smlouvou a Zákonem bylo neoddělitelné.

Ve světle toho všeho je snadné pochopit, že misionáři, kteří pronikli mezi Galatské, to dobře „rozehráli“, když tvrdili, že dodržování smlouvy zahrnuje také dodržování Mojžíšova zákona v jeho tehdejší podobě. Právě v tomto bodě však můžeme objevit duchovní inteligenci svatého Pavla a jeho velký vhled, který byl podporován milostí, jíž se mu dostalo pro jeho evangelizační poslání. Apoštol Galatským vysvětluje, že smlouva s Bohem a Mojžíšův zákon nejsou ve skutečnosti nerozlučně spojeny. Smlouva uzavřená mezi Bohem a Abrahámem byla založena na víře v naplnění zaslíbení, a nikoli na dodržování Zákona, který tehdy ještě neexistoval. Abrahám začal putovat 430 let před Zákonem (srov. Gal 3,17-18). Zaslíbení bylo před Zákonem. Boží lid, my křesťané, procházíme životem a hledíme na zaslíbení – přitahuje nás a pudí vpřed k setkání s Pánem. Pavlův argument vyřazuje ze hry ty, kdo tvrdí, že Mojžíšův zákon je konstitutivní součástí smlouvy. Ne, smlouva je na prvním místě.

Přesto bychom si neměli myslet, že Pavel byl proti Mojžíšovu zákonu. Dodržoval ho. Několikrát ve svých listech obhajuje jeho božský původ a tvrdí, že má v dějinách spásy velmi přesnou úlohu. Zákon však nedává život, nenabízí naplnění zaslíbení. Zákon je cesta, která nás vede vpřed k setkání. Je učitelem na cestě ke Kristu.