Otec Olivier byl jeden z vás. Jak jste reagovali na zprávu o jeho smrti?

Je to obrovský šok, který nás nechává ve velkém prázdnu, protože přítomnost otce Oliviera byla v naší komunitě velmi cenná. Nejenže byl odpovědný za francouzskou provincii, byl také duchovní osobou s bohatou spiritualitou. Byl nám všem průvodcem a jeho smrt nás bez vysvětlení uvrhla do chaosu. Ale prožíváme tuto zkoušku v tajemství kříže.

Mnozí se diví, proč byl vrah otce Oliviera Maireho na svobodě, když už předtím v červenci 2020 zapálil katedrálu v Nantes. Za jakých okolností se k vám dostal?

Požádala nás o to duchovní služba věznice v Nantes, když měl být tento muž propuštěn, aby pod soudním dohledem vyčkal na soudní proces. Po dohodě s komunitou jsme svolili, že mu poskytneme útočiště jako svědectví dobročinné lásky. Bez představy, co by se mohlo stát...

Nic vás v posledních dnech neupozornilo, co by dávalo tušit tragédii?

Nic! Nezaznamenali jsme žádné zvláštní napětí, bylo to pro nás úplné překvapení, těžká rána.

Litujete nedostatku ohleduplnosti ze strany úřadů, které vás měly více varovat před možnou nebezpečností tohoto člověka?

Samozřejmě že litujeme ztráty našeho drahého otce Oliviera. Nelitujeme však, že jsme se tohoto uprchlíka ujali, protože to je opravdu součástí našeho poslání a nebyl žádný konkrétní důvod se jeho chování obávat. Byl to jen muž, který potřeboval najít útočiště v klidném prostředí, zatímco čekal na soud.

Je přijetí ostatních, zejména lidí v tíživé situaci, specifi ckým charismatem vaší komunity?

Přesně tak. Ludvík z Montfortu (16731716), náš zakladatel, byl nazýván přítelem chudých. Žil velmi jednoduše a vždy dával přednost zranitelným. Přijetí izolovaných, nuzných a lidí v obtížné situaci je tedy srdcem povolání montfortských misionářů. V naší komunitě v Pont-Château jsme v roce 2018 otevřeli přijímací centrum pro nejzranitelnější (Le Sycomore – pozn. red.). Je to projekt, který musí ještě dozrát, ale který je skutečně v souladu s vůlí našeho zakladatele.

Měl P. Olivier Maire velký smysl pro přijetí druhých, byl obětavý?

Ano, tyto vlastnosti k němu zásadně patřily. Když odešel na misii do Ugandy, pracoval ve věznicích a vždy věnoval pozornost zranitelným a zraněným. Měl otevřené srdce, byl pozorný a přístupný. Měl za sebou také důležitou intelektuální cestu. Studoval v Paříži a poté v Římě, byl absolventem biblické teologie se zaujetím pro církevní otce a patristickou řečtinu, vystudoval také psychologii. Ve studiu dál pokračoval a stal se odborníkem na montfortskou spiritualitu. Byl cenným průvodcem pro celou naši komunitu.

Je pro vás otec Olivier mučedník?

Ano. Líbí se nám výraz, který použil biskup naší Luçonské diecéze: otec Olivier zemřel jako mučedník dobročinné lásky (charity). Považujeme ho také za svědka této lásky v její nejradikálnější podobě: dal svůj život ve službě druhým.

Nezchladila ale tato dramatická událost vaši otevřenost a povolání přijímat nuzné?

Myslím, že ne. Jistě, je to obrovský šok ztratit jednoho z našich členů, přijít o život. Je to tajemství, ale také síla. Otec Olivier nám totiž vydal svědectví, lekci života v Kristu až do úplného darování se. Učí nás, abychom zůstali věrní svým rozhodnutím, žili podle evangelia a milovali ty, kteří jsou vyloučeni ze společnosti, podle přikázání: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Víme, že tam, kde je, nám bude otec Olivier posilou v zasvěceném životě a v pozornosti vůči nejchudším. Samozřejmě budeme muset být pozorní k podmínkám přijímání druhých, aniž bychom se však zřekli toho zásadního postoje – vítat ty, kterým je třeba naslouchat, doprovázet je a milovat.

EMMANUEL ABAYISENGA (40), katolík a dobrovolník ve farnosti, podezřelý z vraždy kněze i loňského zapálení katedrály v Nantes, přijel do Francie nelegálně ze Rwandy v roce 2012. Dětství v katolické rodině se 12 dětmi poznamenala občanská válka, jeho otec byl za podíl na genocidě Tutsiů popraven. Stal se policistou, zažil vyřizování účtů i mučení. Azyl mu je odmítnut. V roce 2018 ho prý v katedrále někdo přepadl, od té doby ji podle farníků začal považovat za nepřátelské místo, píše La Croix.

O autorovi| (Rozhovor vyšel 10. srpna 2021 v týdeníku Famille Chrétienne, překlad kk)