Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Názory|Oddaný obhájce lidských práv

Oddaný obhájce lidských práv

17. 8. 2021

Tisk

Minulé pondělí 9. srpna zemřel Sergej Kovaljov. V jeho osobě odešel jeden z posledních někdejších známých sovětských disidentů, který bývá přirovnáván k Václavu Havlovi. Bylo mu 91 let a prakticky celý život usiloval o naplňování lidských práv.

OHLÉDNUTÍ Petrušky Šustrové

Kovaljov pocházel ze Sumské oblasti na Ukrajině, ale dětství a mládí strávil na sídlišti Podlipki u Moskvy. Vystudoval na Moskevské univerzitě biologii a byl autorem mnoha desítek vědeckých prací. Do roku 1974 pracoval ve vědeckém ústavu. Biologii si zvolil proto, že byl kritický k sovětské realitě i ideologii, ale brzy se mělo ukázat, že se mu stejně nepodaří uchýlit se do vědecké ulity a nevšímat si toho, co se děje kolem něj. V jeho biologii vládl v roce 1948, kdy Kovaljov zahajoval studium, kult Trofi ma Lysenka a genetika byla označována za „buržoazní pavědu“. V roce 1956 – to mu bylo 26 let – napsal s některými kolegy dopis děkanovi fakulty biologie, v němž vystoupili proti „lysenkovštině“. Patrně tehdy na sebe upoutal pozornost tajné služby KGB, protože na rozdíl od většiny svých kolegů odmítl odvolat svůj podpis pod dopisem.

K vystoupení na obranu politických vězňů a lidských práv ho přiměly politické procesy. Zapojil se do prostředí sovětských disidentů a od roku 1972 se podílel na vydávání nejdůležitějšího sovětského samizdatového věstníku Kronika aktuálních událostí. Redakce měla pevné zásady: Kronika v žádném případě neměla být propagandistickým listem, byla psaná neutrálním, zdrženlivým tónem, usilovala o maximální přesnost informací, které přinášela. Dnes, v době počítačů a internetu, se přepisování textů na psacím stroji může jevit jako absurdní a spíše marná snaha, ale v sedmdesátých a osmdesátých letech byla Kronika (samozřejmě vedle zahraničních rozhlasových stanic) jedním z mála vzácných zdrojů informací o tom, co se v zemi skutečně děje.

V roce 1974 se Kovaljov stal členem sovětské sekce Amnesty International, ale již o pět let dříve vstoupil do Iniciativní skupiny na obranu lidských práv v SSSR. Udržoval také kontakty s litevskými disidenty – a dopadlo to tak, že byl 28. prosince 1974 v Moskvě zatčen a převezen do vězení ve Vilniusu. Zhruba po roce byl odsouzen litevským Nejvyšším soudem k sedmi letům vězení a třem letům vyhnanství. Trest si odbyl v permských táborech a ve věznici v Čistopolu, vyhnanství pak prožil v daleké Magadanské oblasti. V roce 1987 se vrátil do Moskvy a v roce 1989 byl zvolen do vedení sdružení Memorial.

To už se v SSSR změnily poměry natolik, že Kovaljov byl zvolen do Nejvyššího sovětu Ruské federace a stal se tam předsedou Výboru pro lidská práva. Podařilo se mu prosadit amnestii pro zbývající politické vězně a podílel se na vzniku zákona o rehabilitaci obětí politických represí.

V 90. letech byl poslancem Státní dumy, ale zároveň se usilovně angažoval v občanských protestech proti válce, kterou tehdy Moskva vedla v Čečensku, a byl hlavním představitelem těchto protestů. Zprostředkovával také vyjednávání ruských orgánů s teroristy, kteří drželi rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku. Začátkem roku 1996 na protest proti nekončící válce odstoupil z funkce předsedy prezidentského Výboru lidských práv. Kritický zůstal až do konce – zvolení Vladimira Putina prezidentem označil za „národní hanbu“.

Za svou angažovanost v disentu i za své občanské úsilí po rozpadu SSSR získal řadu mezinárodních ocenění (včetně např. Řádu T. G. Masaryka, kterým ho v roce 2003 vyznamenal Václav Havel), byl dokonce navržen na Nobelovu cenu míru. Těchto poct si jistě vážil a těšily ho, ale cílem Sergeje Kovaljova nebylo upoutávat pozornost na sebe: šlo mu o zlepšení poměrů v zemi, v níž žil. Lidí tak nezištně oddaných věci svobody a lidských práv, jako byl on, nikdy nebylo mnoho – a měli bychom na ně vzpomínat jako na velké vzory.

O autorovi| Autorka je překladatelka, publicistka a bývalá disidentka

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou