1. ČTENÍ Joz 24,1-2a.15-17.18b
Kniha Jozue líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Nepopisuje přesné historické události, vznikla mnohem později. Nabízí teologický výklad událostí. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy s Bohem: Jozue dává Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu.
Čtení z knihy Jozue
Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsem procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“
MEZIZPĚV
Žl 34,2-3.16-17.18-19.20-21.22-23
V tomto žalmu potkáváme živý příběh víry. V kontextu evangelia lze propojit s dramatem eucharistie.
* Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. * Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, k jejich volání se skloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. * (Spravedliví) volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje.
* Spravedlivý mívá mnoho soužení, Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
* Zloba uštve bezbožníka k smrti, kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
2. ČTENÍ Ef 5,21-32
Čtení patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu podle evangelia. Obsahuje prvky dobového pohledu na manželství. Ovšem důležitější je odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Obě strany mají své úkoly. Nepřehlédněme významné srovnání manželství a církve!
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům
Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy (ať jsou podřízeny) svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, (každý z vás) ať milují svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus ( jedná) s církví, protože jsme údy jeho těla. ,Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.‘ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.
EVANGELIUM Jan 6,60-69
Procházíme závěrečné verše 6. kapitoly. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy, ale naznačil, jak se stát účastnými této spásy, totiž přijetím jeho těla a krve. Pít krev a jíst lidské maso bylo židům přísně zakázáno! Izraelité jsou tedy zděšeni. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“
Slova svatého evangelia podle Jana
Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
