Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Srpen 2026
Červenec 2026
Červen 2026
Květen 2026
Duben 2026
Březen 2026
Únor 2026
Leden 2026
Prosinec 2025
Listopad 2025
Říjen 2025
Září 2025
Srpen 2025
Červenec 2025
Červen 2025
Květen 2025
Duben 2025
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Maria se vydala na cestu

Maria se vydala na cestu

10. 8. 2021

Tisk

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie slavíme tajemství naší víry, které je dosud posledním slavnostně vyhlášeným dogmatem.

Papež Pius XII. přesně uprostřed minulého století (1. 11. 1950), některými historiky považovaného za nejhrůznější dobu lidských dějin, prorockým gestem vyzdvihl Mariinu jedinečnou důstojnost jako světlo majáku pro temnotu, v níž se zmítá člověk a lidstvo dodnes.

Katolická církev se svými dogmaty vyhlašovanými v dějinách nevzdaluje biblickému zjevení, ani není poplatná tomu, co je právě módní. Slova kardinála Johna Henry Newmana na adresu dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie lze zcela oprávněně vztáhnout také na Mariino nanebevzetí: „Katolíci věří v tuto nauku ne proto, že byla definována, ale ona byla definována proto, že v ni věří.“

Součást radostné zvěsti o spáse člověka

Teologové někdy správně podotýkají, že nauka církve o Marii podpírá mnohé významné pravdy víry. Proto se v mariologii jakoby ve svorníku sbíhají hlavní linie učení o Kristu, církvi, spáse, milosti a o člověku a pravém smyslu jeho života nebo jeho završení. Naše doba – jak se říká – se vyznačuje antropocentrismem, tedy soustředěním se na člověka. Ten může mít různé podoby, některé užitečné, jiné scestné až škodlivé. Člověk je vskutku hoden stát ve středu pozornosti, protože je skvělým Božím dílem, je jeho „obrazem“. Proto také hřích, ona hluboká korupce člověčenství, může z lidské bytosti učinit něco vskutku bestiálního, znetvořeného, absurdního. Mariino nanebevzetí patří plně k radostné zvěsti o spáse člověka. Ukazuje, jak se na konkrétním člověku projevuje Boží proměňující láska uprostřed beznaděje starého věku.

Dogmatická definice papeže Pia XII. nestanoví, jak Panna Maria ukončila svou pouť na tomto světě, mluví opatrně o „skončení jejího pozemského života“. Reaguje tak na dodnes trvající diskuzi teologů, zda Maria skutečně „zemřela“, nebo pouze „zesnula“. Ovšem ikonografické svědectví se staví víc na stranu skutečné smrti. Byzantské umění kolem šestého století zobrazuje Marii již zemřelou. Západní umění ji zase zachycuje ve chvíli umírání, agonie.

Podobnost mezi Mojžíšem a Marií

Lze vést spojnici od Marie k Sáře, která podle 1. knihy Mojžíšovy zemřela ve stáří 127 let. Je to jediná žena, u níž nám Bible říká, v jakém věku umřela (Gn 23,1). V této souvislosti se v Knize knih také poprvé mluví o pohřbu. Tyto momenty bezesporu osvětlují význam té, kterou lze považovat za matku všech věřících, podobně jako její manžel se stal jejich otcem.

Jistou podobnost lze zahlédnout také mezi Mojžíšem a Marií. Podivuhodná záchrana z faraonem nařízeného vraždění hebrejských chlapců může být náznakem Mariina neposkvrněného početí. Ale také v závěru života obou osob je jistá podobnost. Podle biblického svědectví „nikdo až dodnes nezná jeho hrob“ (Dt 34,5). Až do dne jeho smrti „mu nepohasl zrak a svěžest ho neopustila“ (Dt 34,7). Starozákonní náznaky jsou vždy jen stíny plného světla Kristova. V něm lze hledět na Marii skrze slova žalmisty: „Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných“ (Ž 116,15). Svatý Tomáš to komentuje: „Smrt svatých je cestou ke Kristově slávě.“ Platí-li to o všech svatých, platí to o to víc o Marii.

Nic už ji tady neváže

Co lze ale říct o vlastní povaze Mariina kroku z časnosti do věčnosti? Podle sv. Františka Saleského byla Mariina smrt extází lásky. O tom je přesvědčena celá stará tradice, jako například Pseudo-Modestus, který prohlašuje, že Ježíšova matka zemřela „pod sladkým tlakem své mateřské lásky v kontemplaci svého Syna“. German z Konstantinopole přirovnává Mariino přejití do nebeské slávy jako změnu od „smrti silné jako spánek“ do „stavu bdělosti“. A Ondřej z Kréty mluví o „extatickém spánku Adamovu, jemuž bylo odňato žebro pro doplnění našeho lidského druhu“.

Začátek svátečního evangelia zobrazuje Mariin život jako cestu ke službě: „Maria se vydala na cestu… do jednoho města v horách“ (Lk 1,39). Tato ikona Ježíšovy matky v naději, ochotné sloužit a stoupat stále výš, se završuje v jejím nanebevzetí. V něm je plně „bdělou služebnicí“, která dokončila na zemi své poslání. Nic ji už tedy zde na zemi neváže a ona se může zcela oddat lásce svého Boha.

O autorovi| P. Jaroslav Brož, Autor je teolog, přednáší biblistiku na KTF UK v Praze

Předchozí článek Následující článek