Kniha Malostranská rotunda sv. Václava editorů Jarmily Čihákové a Martina Müllera (Národní památkový ústav 2020) shrnuje výsledky archeologického výzkumu, který odhalil pozůstatky románské rotundy. Ta byla do té doby 300 let skryta hluboko v zemi pod podlahou bývalého barokního kostela. „Nejvíc nás překvapil objev nedotčené dlažby vyšehradského typu z 11. století. A nečekané bylo odhalení metody, geometrických postupů, podle nichž na ní vznikaly reliéfy dvou zvířat – lva a mytického gryfa,“ přibližuje spoluautorka knihy, archeoložka Jarmila Čiháková z Národního památkového ústavu.

Více než 500stránkovou publikaci doplňují plány, kresby a fotografie nalezených předmětů i ze samotného výzkumu. „Velkým přínosem bylo i odkrytí dvou kostelních staveb, které dokonce předcházely vzniku rotundy – v pražském prostředí byly naprosto neočekávané,“ dodává Čiháková. Místo, kde později vznikla rotunda, totiž mohlo být v době okolo přelomu 9. a 10. století součástí dvorce, kde se pohybovala tehdejší společenská elita. Výzkumníci pod nejstarším z kostelů našli též šperky, keramiku a drobné nástroje, ale i zvířecí kosti.

Podle svatováclavských legend ze 13. století byla rotunda postavena na místě zázraku. „Když okolo tehdejšího nedalekého vězení procházel translační průvod převážející ostatky sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, tak měli vězni, kteří byli nevinně odsouzeni, spatřit veliké světlo. Podle legendy jim pukly okovy a vyšli ven,“ připomíná Čiháková. A dodává, že podle staršího líčení v legendě sv. Vavřince z Monte Cassina z první poloviny 11. stol. při zmíněném průvodu a překročení rozvodněné Vltavy koně nemohli pokračovat v cestě. Pomoci měla až společná modlitba pražských kněží, knížete a všeho lidu. Kronikář Václav Hájek z Libočan pak v barokní době obě tato podání zkombinoval.