1. ČTENÍ 1 Král 19,4-8
Děj příběhu se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli, který byl mnohem více rozvolněný ve víře v Hospodina. Eliáš je zde jediný Hospodinův prorok. Na hoře Karmel se ostře postavil proti pohanství. Sklidil tak nenávist manželky krále – propagátorky pohanských kultů. Eliáš utíká stovku kilometrů do pouště. Je na pokraji svých sil. Ale Bůh ho povede i nyní.
Čtení z první knihy Královské
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
MEZIZPĚV Žl 34,2-3.4-5.6-7.8-9
Po tři týdny budeme v souvislosti s evangeliem připomínat tento žalm. „Hledal jsem pomoc a nalezl jsem ji!“ Bůh je dobrý! To je zkušenost nejen žalmisty, ale také Eliáše i mnoha křesťanů.
* Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. * Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
*
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech. * Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
*
2. ČTENÍ Ef 4,30-5,2
List uvažuje o církvi a čtvrtá kapitola řeší otázku života ve společenství. Na to navazuje klíčovým požadavkem přijetí Boha do vlastního života, což znamená opustit svět zla a dát své síly dobru. Autor v listu Efesanům (Ef 4,25 – 5,13) nastiňuje charakter takového života.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům
Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy (zásluhy). Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
EVANGELIUM Jan 6,41-51
Čteme na pokračování šestou kapitolu evangelia sv. Jana. Při slavení Velikonoc si Izraelité připomínali i dar many. Jan zřejmě vytváří paralelu k reptání Izraelitů na poušti, než dostali manu, protože také v 6. kapitole Janova evangelia Židé reptají na „chléb z nebe“, jak Ježíš sám sebe nazve. Všimněme si spojení „dávat chléb“ a vazby „já dávám“. Na poušti sytí manou Bůh, zde dává chléb Kristus.
Slova svatého evangelia podle Jana
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ,Sestoupil jsem z nebe?‘“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ,Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
