Nedělní evangelium je z 6. kapitoly podle sv. Jana. Ježíš zde vysvětluje zázrak nasycení pěti tisíců lidí pěti chleby a dvěma rybami. Abychom Ježíše lépe pochopili, církev nám předkládá texty, které souvisí s jeho řečí v Kafarnau. Jedním z předobrazů jsou také události ze života proroka Eliáše.
Na eucharistii se můžeme dívat z vícero úhlů. My si dnes chceme uvědomit, že je posilou ve chvílích, kdy nevíme, kudy kam.
Eliáš před několika dny zažil velké vítězství: na hoře Karmel se ukázalo, že Hospodin je pravý Bůh. Eliáš obstál a cítil zadostiučinění, že všechno jeho strádání mělo smysl. Čekal, že tato vlna úspěchů bude pokračovat a on se na ní poveze. Nicméně když oznámili královně Jezábele, co se stalo, vzkázala Eliášovi: „Ty jsi Eliáš, já jsem Jezábela a do zítřka budeš i ty mrtvý.“
A tak Eliáš utíká. Utíká na jih, jde proti směru cesty, kterou putovali Izraelité, když vyšli z Egypta. Cítí se vyčerpaný, osamocený, zrazený a říká si: „Nebylo to k ničemu.“ Z jeho slov poznáváme, že jakkoliv byl Eliáš velký prorok, byl to jenom člověk, a to chybující člověk, protože říká: „Nejsem lepší než moji otcové.“ Když na Karmelu zažil okamžik vítězství, tak mu to, lidově řečeno, stouplo do hlavy. A nyní vidí, že to nebylo jeho zásluhou, že si nemůže říkat: „Pane Bože, já jsem dobrej.“
Lehl si a vyčerpaný usnul. „Vstaň, jez.“ Dostává pokrm, který je napůl mezi manou a eucharistií. Je to předobraz eucharistie. Eliáš se nasytil tělesně, ale především se mu vrátila duchovní síla. Celé se to opakuje. Také my přijímáme eucharistii opakovaně. Není za odměnu. Eucharistie je něco, co potřebujeme pro svůj život. Měli bychom ji přijímat vždycky s velkou pokorou a vděčností, protože především doplňuje naše duchovní síly. Je to dar, který nám pomáhá prát se se zlem, jež je v nás a kolem nás. Eucharistie je síla, kterou dostáváme od Boha, která nám pomáhá, abychom přes všechny těžkosti neztráceli smysl života.
Eliáš ve chvíli, kdy si lehá pod kručinkou, ztrácí smysl života. Ale Bůh se ho ujímá a říká mu: „Půjdeš k Chorebu“ – to je místo, kde Mojžíš dostal Desatero, místo, kde byla uzavřena smlouva. Choreb můžeme přirovnat ke kořeni, z něhož vyrůstá strom. Eliáš se má vrátit ke kořenům, aby z nich načerpal sílu, aby dokázal jít dál, aby byl schopen ukazovat, že Hospodin je Bůh. Ostatně Eliáš v překladu znamená „Hospodin je Bůh“.
A tak když na nás dolehnou různé těžkosti nebo únava ze života, vzpomeňme, že ani lidé, kteří byli Bohu velmi blízko, nebyli uchráněni zkoušek. I oni zápasili a v tom, jak zápasili, hledejme inspiraci.
Děkujme za dar eucharistie a přijímejme ji vždycky s velkou vděčností.
ThLic. MAREK HLÁVKA, farář ve Veverské Bítýšce
