Janovo evangelium je „knihou Ježíšových znamení“, jak naznačuje sám autor (Jan 20,30). Ježíšova znamení, například proměnění vody ve víno, „počátek Ježíšových znamení“ (Jan 2,1-11), ovšem v tomto evangeliu nejsou „zázraky“, jak je známe od synoptiků. Tam mají za úkol ukázat, jak se Ježíšem hlásané Boží království prolamuje do naší reality, a také podpořit autoritu jeho slov.

Kdo v něho věří, bude mít život v plnosti

Janova „znamení“ chtějí „znamenat“, tedy odhalit a dokázat Ježíšovu skutečnou identitu Mesiáše (Krista) a Syna Božího. Ta je totiž napadána Židy, kteří jej jako takového nepřijali a navíc jeho stoupence vyloučili ze synagogy (Jan 9,22;12,42). Evangelium zde odráží situaci po roce devadesát, kdy byl křesťanům ze židovství vstup do synagogy zapovězen jako heretikům. Autor píše kolem roku sto a svým spisem, nazvaným „knihou znamení“, čtenáře ujišťuje, že když věří v Ježíše jako Krista a Syna Božího, budou mít život v jeho jménu, tedy život v plnosti a život věčný.

„Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se,“ vyčítá Ježíš zástupu, který ho dostihne v Kafarnau (Jan 6,26). Dnešní pasáži evangelia totiž předchází vylíčení hned dvou znamení: nasycení pěti tisíců (Jan 6,1-15) a Ježíšovo kráčení po moři (Jan 6,16-21). Obě znamení známe i ze synoptických evangelií, ale u Jana nejde o „zázraky“, nýbrž o zjevení Ježíšovy skutečné identity. V prvním případě jde o hojnost a zajištění života všem, což je důkazem Ježíše jako Mesiáše, ve druhém případě je Ježíš kráčející po hřebenech vln stejné identity jako jeho Otec v knize Job (Job 9,8).

Výše uvedená Ježíšova výtka je podobná té v Kafarnau, která zazněla nějaký čas předtím v případě uzdravení syna královského služebníka: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte!“ I zde jde lidem o očekávání zázraku, nikoli o rozpoznání Ježíšovy skutečné identity. Je možné, že tyto úvahy mohou některému čtenáři připadat poněkud akademické, ale i my se nezřídka i po dvou tisíciletích křesťanství – vyznávajícího Ježíše jako Krista a Syna Božího – chováme podobně: Hledáme Ježíše jen pro něj samotného, abychom žili život „v jeho jménu“, tedy „v něm“, v důvěře, že to takto stačí a že jsme tím dosáhli všeho, co jsme potřebovali? Anebo jej hledáme spíše proto, aby „nám pomáhal“? Je v centru pozornosti spíše on, nebo spíše já se svými potřebami? „Hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili se.“

Ježíš proto žádá: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.“ Celý zbytek dnešního textu je právě o Ježíšovi jako chlebu života s nádherným poselstvím: „Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nebude nikdy žíznit.“ Jedná se o sázku, ve které jde o všechno, podobně jako u Matouše: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? (… ) Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,31-33).

Slyší-li katolický křesťan o Ježíšovi jako „chlebu života“, obvykle mu v hlavě naskočí myšlenka na Ježíše v eucharistii. Janovo evangelium jde ovšem dál: celý Ježíšův příběh, tak jak nám zjevuje Krista, je nám nabízen jako chléb života. Jistě, chléb eucharistický je toho koncentrovanou skutečností, ale Ježíše Krista jako chléb života nemáme jen při mši svaté v kostele, nýbrž všude – v něm totiž žijeme, pohybujeme se a jsme, a to samotné stačí k utišení našeho hladu.

Po čem hladoví dnešní muži?

Jednou jsem dostal za úkol, abych se vyjádřil k tématu „po čem hladoví dnešní muži“. Nevím, řekl jsem tehdy, ale ve světle dnešního evangelia se mi zdá, že pokud by byl člověk skutečně v Kristu, tuto otázku by si možná nikdy nepoložil. Řekli mu totiž: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

Ježíš jako chléb je velmi silná metafora, a jako se s chlebem a jeho účinky setkáváme denně, stejně tak se denně ve svém všedním životě máme šanci setkávat s Ježíšem. On je nám totiž blíž, než bychom si vůbec mohli pomyslet.

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY

SRPEN Všeobecný úmysl:

Tento úmysl papež František zveřejní aktuálně při modlitbě Anděl Páně první neděli v měsíci.

Evangelizační úmysl:

Modleme se za církev, aby přijímala z Ducha Svatého milost a sílu obnovovat se ve světle evangelia.

Národní úmysl:

Děkujeme za prázdniny a dovolené a prosíme za všechny, kdo potřebují oddech; ať přijmou k odpočinku i Ježíšovu nabídku: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím (Mt 11,28).“

O autorovi| P. Ladislav Heryán SDB, Autor je salesiánský kněz a biblista