27. července–2. srpna 2021
Aktuální
vydání
Předchozí vydání
Hledat

Obsah

Posiloval víru v lepší svět

27. 7. 2021

|
Tisk
|

„Já mám kocábku náramnou…“ – „Jen zahlídli svět, maj‘ na čele vrásky…“ – „Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát…“ To jsou verše, které zná snad každý. Dál si je budeme zpívat u táboráků, ve školních třídách i jen tak pro radost. Jen v podání jejich původního interpreta Františka Nedvěda (zemřel 18. 7.) je už naživo neuslyšíme.

image:Image František Nedvěd v roce 2017.
František Nedvěd v roce 2017. Snímek Wikimedia Commons

V duu bratrů Nedvědů, ať působilo v rámci skupiny Brontosauři nebo později samostatně, byl František ten, který písně nepsal, ale měl výraznější a sytější hlas. Byl vlastně svému bratru Janovi, autoru silných melodií a lehce naivních, ale ve své době oblíbených textů, tím, čím byl kdysi Paulu Simonovi výborný zpěvák Art Garfunkel: skvělým interpretem, na české trampské scéně jedním z nejlepších. Výborně také hrál na dvanáctistrunnou kytaru, což se výborně hodilo ve Spirituál kvintetu, kde František v 70. letech zaplnil prázdné místo po Karlu Zichovi.

Díky svému přirozenému pěveckému talentu zvládal dobře zazpívat nejen „nedvědovky“ – o vztazích, o generačních problémech i o pnutí mezi lidmi z měst a trampy –, ale také spirituály, moravské lidové písně nebo krásnou baladu chilského zpěváka Victora Jary „To, co zbývá, lásko“. Právě Spirituál kvintet mladšího z bratrů Nedvědů v interpretaci písní různých žánrů vycvičil tak, že František mohl po uměleckém i osobním rozchodu s bratrem nastartovat v roce 1998 úspěšnou sólovou dráhu. Tu tehdy postavil na překladech písní kanadského zpěváka Gordona Lightfoota, přičemž autorem českých textů byl loni zesnulý Dušan Vančura. V téže době však Nedvěd bravurně nazpíval také album prvorepublikových trampských písní, a dokonce se párkrát pokusil o vlastní tvorbu. Jeho autorské písně najdeme nejen na jeho vlastních albech, ale i v repertoáru skupin Pacifik a Rangers.

Modlitba za budoucnost

Na rozdíl od bratra Jana, který byl pro své vztahy s mladšími partnerkami oblíbeným terčem bulváru, se František Nedvěd skutečně proslavil především hudbou. V jeho rozsáhlém repertoáru najdeme písně průměrné i slabé, ale také mnoho kvalitních skladeb, které si budou generace fanoušků bezpochyby zpívat i za dalších deset nebo dvacet let. Je možné, že třeba ke spirituálům František sám nepřistupoval jako k modlitbám. Nicméně jejich interpretací zvlášť v 80. letech v mnoha fanoušcích víru posiloval. A ti, kteří se deklarují jako „bez vyznání“, snad díky písním, které zpíval, posilovali alespoň svou víru v lepší svět.

František Nedvěd, který v roce 1996 se svým bratrem Janem přilákal na koncert na Strahově více než šedesát tisíc nadšených příznivců, snil o tom, že se po letech s Honzou usmíří a že spolu bratrské duo opět vystoupí. O těchto plánech mluvil ve svých posledních rozhovorech. Ještě na začátku července, kdy přes určité fyzické nepohodlí zazpíval v Olomouci, měl za to, že rakovinu pokořil. Bohužel jen o pár dnů později byl znovu hospitalizován a pár hodin nato o něj česká kulturní scéna přišla. Jako vzpomínku na něj si můžeme zazpívat třeba písničku o nose ve tvaru bambulky. Anebo tu, ve které se zpívá: „To, co zbývá, lásko, je naděje zítřků. To není jen loučení, jenom pár mých řádků.“

O autorovi| Milan Tesař, Autor je hudební redaktor Radia Proglas

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou