Přednesl jsem zde následující teze: 

• Prvním krokem k řešení demografického problému je vůbec připustit si, že se jedná o problém. Snaha některých středoevropských států řešit demografický problém podporou rodin se setkala s nepochopitelnou reakcí. Padala nesmyslná obvinění z antifeminismu a etnonacionalismu.
• Za druhé je potřeba rázně odmítnout antinatalismus některých radikálních klimaaktivistů, kteří chtějí ekosféru chránit před dětmi, potažmo lidmi. 
• Za třetí je demografická krize i problémem ekonomickým. Nejsme ropnou velmocí, evropský sociální stát je založený na tom, že více lidí pracuje, než nepracuje. Jak se tento křehký poměr v důsledku nízké porodnosti otáčí, chřadne i sociální stát. Vznikají problémy, které je potřeba urgentně řešit. Co bude s důchody? Kdo bude pracovat v domovech seniorů?
• Za čtvrté – řešit tento problém imigrací je vážné rozhodnutí, protože v imigrantech nepřichází jen zaměnitelná pracovní síla – přicházejí lidé se vším všudy. Se svou kulturou, zvyklostmi, náboženstvím. Je potřeba s tím počítat a být obezřetný.
• Za páté – cílem není vrátit se před první světovou válku, během níž došlo poprvé k masivnímu pracovnímu zapojení žen. Zatímco by měla existovat možnost věnovat se naplno výchově dětí, mnohé ženy mají dnes své vlastní kariérní ambice, které si přejí skloubit s rodinou. To musí být úhelný kámen našich prorodinných politik. Moderní demografická politika musí nabídnout mužům i ženám co nejlepší možnosti skloubit pracovní a rodinný život. 
• Za šesté – dobrá společnost se dokáže postarat o své nejstarší členy, dobrá společnost si váží stáří a jeho zkušenosti, v dobré společnosti neumírají staří lidé odvržení a s pocitem, že jsou na obtíž. Lidé by měli, pokud možno, umírat doma. 
• A za sedmé – je nezbytné odvrhnout revoluční ideologie útočící na podstatu člověka a rodiny. Naším cílem by mělo být podpořit dobré a prověřené modely, vyplývající z podstaty našeho lidství a naší křesťanské civilizace.