Těší mne myšlenka, že nám Bůh ve své laskavé a hravé prozřetelnosti každý den připravuje nějakou drobnost, ze které se můžeme radovat. Malá ochutnávka. Všecko to jsou skutečné příběhy.

Byla svatba. Strašně pršelo a ženich z toho byl nešťastný. Nevěsta se však rozhodla, že si svatební radost ničím a nikým vzít nenechá, a prohlásila: „Dnes je krásný den. Krásné počasí bude jindy.“

Kněz přišel manželům požehnat nový rodinný domek. Vybral si nejdelší modlitbu, co našel v Benedikcionálu. Po úvodu, čtení a přímluvách se chystal na závěrečné požehnání. Ale zarazil se a začal horečnatě listovat v knize. „Aha!“ řekl po chvíli. „Mně se ty modlitby zdály nějaké divné. Vždyť já teď právě žehnám řeholní dům.“ A stalo se tak. To by vysvětlovalo, proč to obydlí dodnes přetéká životem a dějí se v něm malé i velké Boží zázraky. Někdy naše pastorační omyly přinesou víc požehnání než naše pastorační plány.

Svěřila se mi jedna žena: „Pane kaplane, když jste nám říkal, že se máme radovat z maličkostí, vzpomněla jsem si na to, když jsem v lese objevila hnízdo strakapouda. To byla krása! Jenže blízko se kácel les a já měla strach, že přijde na řadu i strom s tím hnízdem. Tak jsem se tam chodila modlit.“ Asi vás taky zajímá, jak to dopadlo. „Díky Bohu, stihli to! malí ptáčci vyrostli a vyletěli z hnízda.“ Motorovka proti modlitbě spravedlivé ženy nemá šanci. Měl jsem za ty strakapoudky radost. Připomnělo mi to jednu židovskou modlitbu: „Hospodine, který se smilováváš nad ptačím hnízdem, smiluj se nad námi!“

Rodiče, co mají děti v domácí škole, se mi pochlubili, že proto, aby mohli svým ratolestem ukázat živého otakárka, zasadili na zahrádce fenykl. A on tam opravdu přiletěl! No věřili byste tomu? Ta myšlenka mě naprosto uchvátila. Zázrakům můžeme připravit vhodnou půdu! Nebo třeba fenykl.

A dnes, Pane? Cos mi připravil? Těším se jak malý Jarda.