Prostřednictvím divadelní šňůry po jednotlivých Santiniho stavbách v Čechách a na Moravě chcete tato jeho díla zmapovat a oživit. A v představení se také ptáte po podstatě jeho tvorby, po dokonalosti, po Bohu. Proč právě Santini?

Poprvé mě myšlenka na inscenaci pro Santiniho stavby napadla při mé první návštěvě Zelené hory asi před deseti lety (zdejší poutní chrám sv. Jana Nepomuckého patří k nejvýznamnějším Santiniho dílům – pozn. red.). Tehdy jsem netušila, co to bude, jen jsem věděla, že to chci uskutečnit. To místo mě totiž uchvátilo, zažila jsem tam pocit, že když mi bude někdy hodně zle, pojedu na Zelenou horu a budu chodit dokola těmi ambity a dostanu pomoc. Takže ten první moment, to bylo oslovení Santiniho dílem, jeho tvorbou. Teprve později jsem se začala zajímat i o jeho životní peripetie.

Pro mě je oslovující téma Santiniho touhy po dokonalosti. Na tomto světě. Prostřednictvím hmoty. To mi hned připadalo jako živé a nosné téma k dialogu. A po prozkoumání dostupných textů k jeho životu a dílu mi z toho vznikla alegorie s postavami Hledajícího a Moudrosti. Nechceme tedy dělat dokument o Santinim, vedeme dialog o hledání dokonalosti skrze Moudrost, kterou může dát jen Bůh.

Jak lze takové abstraktní myšlenky představit formou divadelního představení? A jak jím předvést samotnou stavbu, jak slibujete v anotaci představení?

Divadlo je od slova dívat se – a to v tomto případě platí dvojnásob. Naše inscenace vede diváka k tomu, aby zvedal hlavu ke klenbě kostela, aby se díval do jeho oken, sledoval světlo, se kterým Santini ve svých stavbách tak geniálně pracoval. Používáme k tomu naše těla, hlasy, slovo mluvené i zpívané, hudbu provozovanou živě při představení na varhany a trubku a v neposlední řadě výtvarnou intervenci.

Bude představení přizpůsobeno pro každou Santiniho stavbu, ve které se v nadcházejících letech zastavíte, nebo bude stále stejné?

Premiéra a první repríza – začátek naší pouti – proběhla na začátku července v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, první Santiniho realizaci. Tehdy mu bylo pouhých dvacet pět let. Chceme s inscenací putovat po jeho dalších stavbách, všude, kde budeme mít otevřené dveře. Láká nás ta různost prostorů, budeme pracovat s rozdílnými dispozicemi. Inscenace v jádru zůstane stabilní, ale v jednotlivostech bude vždy ušitá na míru danému místu. Druhou stavbou, kterou navštívíme, bude 22. srpna pozoruhodná kaple Jména Panny Marie v Mladoticích na Plzeňsku, která je k sedlecké katedrále velkým kontrastem. Moc se těším na to, jaké jiné a další odstíny přenesením do tohoto prostoru inscenace získá. 1. a 2. října budeme znovu hrát v Sedlci a dále plánujeme právě Zelenou horu, Chlumec nad Cidlinou, Panenské Břežany a další a další.

Divadelní spolek JEDL: Santini. Hrají Miroslav König a Lucie Trmíková, režie Jan Nebeský. Premiéra 3. července 2021, reprízy a vstupenky na jedl.squarespace.com