Co bylo stěžejní věcí, která se podařila na začátku?

Zřejmě to, že zakladatel Domova sv. Josefa a ředitel Oblastní charity Červený Kostelec Miroslav Wajsar přijal nabídku Kongregace sester Nejsvětější svátosti, aby převzal zchátralý objekt bývalého domova důchodců s vizí vybudovat zde první a modelové zařízení poskytující komplexní péči nemocným roztroušenou sklerózou. Postupně se otevřely čtyři typy pobytů s kapacitou 42 lůžek a podařilo se zajistit financování. V poslední době pak zcela zásadně pomohl velký projekt na rozšíření kapacity, kdy bylo možné nabídnout služby většímu počtu potřebných, jednotlivá oddělení získala větší zázemí a areál byl dobudován i v rámci venkovních relaxačních ploch.

Kolika klientům jste poskytli za dvacet let domov s péčí?

Od začátku provozu Domova sv. Josefa to bylo více než čtyřem tisícům nemocných roztroušenou mozkomíšní sklerózou, jak na dlouhodobých, tak i na krátkodobých rehabilit ačních pobytech. Pokud bychom to měli přepočítat na lůžkodny, tedy kolik dnů strávili klienti v péči našich pracovníků přímé péče a terapeutů, je to 350 tisíc dnů na lůžku.

Opravený areál kláštera je dnes nepřehlédnutelný.

Areál prošel již několika desítkami stavebních etap. Na žádnou z nich jsme si nemohli vydělat z našeho provozu, protože ani ten nemáme úplně finančně pokrytý a jsme zcela odkázáni na požehnání, štědrost a dlouholetou přízeň našich dárců. Rekonstrukční práce můžeme realizovat jen díky různým typům projektů, grantů a dotací. Snažíme se chopit každé takové příležitosti a za ty uplynulé dvě dekády to bude již v řádu několik set milionů proinvestovaných korun, které jsme čerpali díky dotačním příležitostem Evropských, Norských, Švýcarských či národních fondů a z mnoha dalších zdrojů.

Domov sv. Josefa má i mnoho aktivit pro veřejnost.

Jednou z vizí Domova sv. Josefa je předejít vytvoření jakéhosi ghetta nemocných, kteří jsou odříznuti od světa. Naopak chceme, aby byl areál otevřen nejširší veřejnosti, a vytváříme tak prostor a možnosti pro setkávání. Zároveň nečekáme, až k nám lidé dorazí, ale zveme je sami prostřednictvím různých akcí. Těmi největšími jsou Svatoanenské zahradní slavnosti nebo Bylinkobraní, na které se vždy sjede několik tisíc návštěvníků z celé republiky. Takové akce se stávají skvělou příležitostí, jak více dostat do povědomí veřejnosti informace o roztroušené mozkomíšní skleróze a o tom, že touto diagnózou život nekončí, ale lze jej žít i nadále plnohodnotně a kvalitně. Tou nejbližší velkou akcí budou 24. 7. Svatoanenské zahradní slavnosti. Více na www.domovsvatehojosefa.cz.

Přijali obyvatelé Žirče Domov sv. Josefa za svůj?

Jsem přesvědčen, že místní lidé už Domov sv. Josefa přijali za svůj i z toho důvodu, že v rámci našeho areálu nabízíme mnoho služeb, aktivit a kulturních programů přístupných veřejnosti. Zároveň poskytujeme všem obyvatelům k využívání krásné prostředí bývalého zámeckého parku, bylinkové zahrady a dalších relaxačních ploch. A v neposlední řadě také stále roste počet místních mezi našimi zaměstnanci.

Příběhy pacientů jsou jistě často velmi silné.

Naše cílová skupina jsou nemocní v pokročilé, již chronické fázi nemoci vyžadující 24hodinovou péči. Pro mě je silný příběh maminky dvou dcer, která kromě toho, že vlivem roztroušené sklerózy ztratila hybnost nohou a částečně i rukou, nakonec přišla i o zrak. Péče v domácím prostředí již byla tak náročná, že vypomáhali podle možností i přátelé rodiny a řádové sestry. Nakonec se jim podařilo získat místo na dlouhodobém pobytu u nás i přesto, že nejsme specializovaní pro pacienty se zrakovým handicapem. Díky našemu skvělému personálu jsme se i této situaci dokázali přizpůsobit a klientka ještě v mladém věku využívá všech nabídek našeho zařízení včetně pravidelné rehabilitace, vodoléčby, duchovní péče, ale i tvořivé a keramické dílny. Nic z toho by dříve, „uvězněna“ v sídlištním panelákovém bytě, nemohla.